Ale vůbec nejradši mám v Maroku město Fes (nebo také Fez) – a to nejen proto, že tam nejezdí tolik turistů jako na jiná místa, takže je tam levněji. Místní 1 200 let stará opevněná medína je jedním z nejzajímavějších míst, kde jsem kdy byl. Má přesně 9 454 uliček a přibližně 300 mešit. Je největší ze všech dosud obydlených měst islámského středověku a zároveň je to největší pěší zóna na světě.
Místní obyvatelé se procházejí půvabnými úzkými uličkami Fesu, kde se historie prolíná s každodenním životem © Pexels
Můj riád, tedy ten, kde jsem bydlel, byl nedaleko brány Bab Chorfa, jednoho z několika vstupů do medíny. Slyšeli jsme, že v medíně se návštěvník zaručeně ztratí, a tak jsme se s mým spolucestujícím hned první den rozhodli, že ji prozkoumáme bez mapy. A že se neztratíme. Nebudu vás napínat. Samozřejmě jsme se ztratili a nedokázali jsme najít cestu zpátky k bráně, kterou jsme tam vešli.
Skončili jsme na jakémsi náměstíčku s fontánou uprostřed, na jejímž okraji sedělo pár chlapců. Jednomu z nich jsem francouzsky řekl, že jsme se ztratili, a snažil se mu vysvětlit, kde by mohla být brána, kterou jsme přišli.
„Vím, kde to je,“ řekl mi chlapec. „Můžu vás tam vzít.“
Zeptal jsem se ho, kolik to bude stát. „Zaplatíte mi jeden šálek kávy,“ odpověděl.
Vyrazili jsme. Později jsem zjistil, že nás vzal velkou oklikou, protože k bráně Bab Shorfa nám to trvalo asi tři čtvrtě hodiny, i když to nemělo trvat ani z poloviny tak dlouho. Když jsme se z bludiště konečně vynořili, dal jsem chlapci částku, která podle mého mínění na jednu kávu bohatě stačila. Jenže on se na mě vyčítavě podíval.
„Co se děje?“ zeptal jsem se. „Říkal jsi, že chceš peníze na jednu kávu.“
„Jo,“ odpověděl. „Ale já piju hodně luxusní kávu.“
Když jsem se přestal smát, dal jsem mu, co chtěl. Ne za práci průvodce, ale za jeho šibalství. Maročané jsou vesměs velmi přátelští a rádi vám pomůžou, ať už za peníze nebo zadarmo. A vždycky je užitečné, když umíte aspoň trochu francouzsky.
Jak se tam dostat
Z většiny evropských hlavních měst létají do Fesu přímé linky, které jsou i levné, zejména mimo sezónu, což je na cestu naštěstí i nejvhodnější doba. Pokud to ale není případ města, odkud letíte, budete pravděpodobně přestupovat v Lisabonu . Doba letu se tak prodlouží o 10 hodin, ale zase budete mít možnost prohlédnout si další nádherné město.
Kde se ubytovat
Rozhodně v některém z riádů nebo dárů. Jedná se o staré domy předělané na penziony nebo butikové hotely. Většinou jsou krásně zařízené v tradičním marockém stylu a často se nacházejí v medíně nebo v její blízkosti. Na rozdíl do dáru je riád větší a často má i malou zahradu.
Z balkonu riádu si můžete vychutnat harmonickou krásu tradičního marockého designu © Getty Images
Co si nenechat ujít
Medína Fes el Bali je díky svým soukům (tržištím), mešitám, starým medresám a bludišti křivolakých uliček, kterými se dá výborně motat v kruhu, zdrojem nekonečné fascinace. Ale mě vždycky bavilo poznávat nové místo tím, že jsem se v něm ztratil.
V místní medíně se nachází i nejstarší existující a nepřetržitě fungující vzdělávací instituce na světě. Univerzita Al-Karaouine byla založena v roce 859. Několik let tu přednášel slavný židovský filozof Maimonides.
Nezapomenutelným zážitkem je koželužna Chouara. Když vyjdete po schodišti nahoru, ocitnete se přímo nad mnoha nádobami s barvivy a můžete se kochat plejádou barev. Uvidíte i celý výrobní proces od surové kůže až po hotový výrobek a ještě si pak můžete koupit kvalitní kožený výrobek. A s ohledem na to, že se jedná o pravou kůži, bude i docela levný.
Pohled z ptačí perspektivy na proslulou koželužnu ve Fesu, kde v zářivých barvách ožívají kožené výrobky © Pexels
Před devíti lety jsem si tam koupil pevnou koženou cestovní tašku. Dávám jí pořádně zabrat, ale pořád vypadá jako nová. Rozhodně tedy zajděte do některých z nedalekých obchůdků s koženým zbožím. Někteří místní „průvodci“ se vás budou snažit zavést do konkrétního obchodu. Ignorujte je. Většinou za to od obchodu dostávají bakšiš, který ale zaplatíte v ceně koupeného zboží.
V zahradách Jnan Sbil si můžete příjemně oddechnout , když už vás shon – a taky pocit klaustrofobie, protože v některých zvlášť úzkých uličkách nejde chodit jinak než bokem – v medíně začíná unavovat. Najdete tu barevné fontány, klidná jezírka, rybníčky a přibližně 3000 druhů rostlin. Zajděte si tam v pozdních odpoledních hodinách, kdy je příjemný chládek a místní si tam chodí odpočinout.
Medresa Al-Attarine byla postavena na počátku 14. století a je to jedna z nejkrásnějších budov ve městě. Nedaleká Tala’a Kebira patří k nejvýznamnějším ulicím medíny, protože ve Fesu funguje jako hlavní pouliční tržiště. Nachází se tu Souq al-’Attarine, bývalý trh s kořením, kde se dnes prodává nejrůznější zboží.
Medresa Al-Attarine: Mistrovské dílo marocké architektury s propracovanými dlaždicemi a velkolepými oblouky © Getty Images
Medresa Bou Inania pochází ze 14. století a na rozdíl od jiných medres je přístupná veřejnosti. Krásy má na rozdávání a je považována za div marocké architektury.
Královský palác se technicky vzato nenachází ve staré medíně. Postavili ho v oblasti zvané „Nový Fes“, která byla tehdy považována za rozšíření starého města. Kdysi tu sídlila marocká vláda a král tady občas pobývá dodnes, takže palác není přístupný pro turisty. Ale stejně se na něj běžte podívat.
Zajděte si také do některé ze střešních kaváren. Budovy ve Fesu mají rovné střechy, takže existuje spousta míst, kde můžete dát odpočinout bolavým nohám a vychutnat si při západu slunce nějaký ten nápoj. Přirozeně nealkoholický – doporučuji mátový čaj.
Co ve Fesu ochutnat
Medína je opravdový zlatý důl místního pouličního občerstvení. Můžete vyzkoušet třeba:
Msemen, čtvercové placky, které si vychutnáte s máslem a medem nebo s rajčaty, olivami a cibulí. Obvykle stojí zhruba 1 euro.
Lahodná marocká placka, ideální ke snídani nebo slané svačině © Getty Images
Pastilla je úžasná kombinace kuřecího masa, skořice a drcených mandlí doplněná – a teď se držte – cukrem a medem. Pokud nejste vegetariáni, určitě ji vyzkoušejte. Běžně ji dostanete v restauracích už za 5 eur.
Bissara je vynikající polévka z bobů, která stojí 2 až 3 eura. S klidným svědomím se do ní může pustit i vegetarián.
A jako dezert můžete zkusit velmi sladkou čebakii, smažené proužky těsta obalené v medu, sirupu z květů pomerančovníku a v sezamu. Na ulicích Fesu jsem ji našel už za 1 euro. Stačí, když si na ni vzpomenu, a už se mi sbíhají sliny.
Tažín
Pokud ještě náhodou nevíte, co je to tažín, budete mít příležitost ochutnat jeden z nejlepších pokrmů na světě. Svoje jméno získal podle kuželovitého kameninového hrnce, ve kterém se vaří. V severní Africe existuje tažínů hned několik typů.
V Maroku (a také v Alžírsku) se připravuje jako pomalu dušené plátky jehněčího, kuřecího nebo rybího masa se zeleninou a/nebo s ovocem a s různými druhy koření, jako je zázvor, kurkuma, římský kmín, skořice, šafrán a chilli. Jehněčí tažín se často připravuje se švestkami a kořením a stojí okolo 7 eur. Tažín miluju a často si ho dělám i doma (zrovna teď mi jeden bublá na sporáku). Rozhodně ho aspoň jednou zkuste, ať víte, proč kolem toho dělám takové haló.
V tažínu, tradičním pomalu vařeném marockém pokrmu, se mísí bohaté chutě © Getty Images
Pokud jste si někdy dali tažín v restauraci v USA nebo Evropě, pravděpodobně jste ho jedli s kuskusem (marocký kuskus je ale samostatný pokrm, také velmi dobrý). V Maroku se tažín obvykle podává s chlebovými plackami a někdy i s harissou, což je pikantní pasta, kterou si můžete přidat do čehokoli. Přidávejte radši pomalu, protože může být velmi ostrá, v závislosti na použitém receptu.
Harira je další marocké jídlo, které miluju. Jedná se o výraznou rajčatovou polévku s cizrnou, čočkou a hovězím, jehněčím nebo kuřecím masem, ochucenou podobným kořením jako tažín. Často se jí během ramadánu, aby člověk mohl po celodenním půstu znovu nabrat síly. U hariry a tažínu existují i vegetariánské varianty a jsou stejně vynikající jako ty s masem. Najdete je v každé restauraci a vyjdou vás na 2–3 eura.
Zahřejte se harirou, vydatnou marockou polévkou s čočkou, cizrnou a aromatickým kořením © Getty Images
Medína je plná restaurací, ale já mam nejraději Café Restaurant Al Oud. Podávají tu vynikající tažíny a další typické marocké pokrmy. Obsluha je skvělá a ceny víc než přívětivé. Ale je to malá restaurace, takže doporučuju rezervovat si stůl dopředu.
Upozornění: Jak jsem naznačil na začátku, Maroko není nic pro milovníky alkoholu. Muslimové mají jeho konzumaci zakázanou a 99 % Maročanů se hlásí k šíitskému islámu. Pokud se ale u jídla neobejdete bez červeného vína, mějte na paměti, že prakticky žádná restaurace ve Fesu víno nepodává, ale některé vám umožní, abyste si donesli vlastní.
Kde najít v Maroku víno
Takže už jen musíte přijít na to, kde víno koupit. Mně se to podařilo v supermarketu Carrefour. Carrefour je francouzský řetězec a ve Fesu najdete minimálně tři prodejny, ale pokud jde o víno, všechny si potrpí na diskrétnost. V prodejně, kde jsem nakupoval já, prodávali vína v malé místnosti v suterénu, co nejdál od ostatního zboží. Nebyly tu ani žádné cedule nebo značky. Kde koupit víno, jsem se musel zeptat zaměstnance.
Když jsem láhev koupil a dobře ji ukryl v nákupní tašce, už nám nedovolili vrátit se do hlavní prodejny, ale museli jsme jako hříšníci odejít zadním vchodem. Pak ale bylo třeba vyřešit, kde koupit vývrtku. Najít obchod, kde by nějakou měli, trvalo další hodinu.
Vidíte sami. Pokud pro vás víno není otázkou života a smrti, asi to za všechno to úsilí nestojí. Jestli si víno odříct nedokážete, poptejte se po restauracích, kde ho podávají, nebo si přivezte vlastní vývrtku a najděte nejbližší Carrefour.
Zříceniny Volubilis
Asi 60 kilometrů od Fesu se nacházejí ruiny římského města Volubilis , které bylo přibližně před dvěma tisíciletími důležitou základnou. V době největšího rozmachu mělo asi 20 000 obyvatel a bylo centrem obchodu a výroby olivového oleje. Nechyběly mu významné stavby, jako jsou chrámy, důležité občanské budovy, lázně a akvadukt, který lázně napájel.
Ruiny Volubilis dokládají vliv starověkého Říma na území Maroka © Getty Images
Po odchodu Římanů ale město začalo upadat a mnoho budov postupně zchátralo. Někdy v pátém století pak zničilo většinu těch, které ještě stály, zemětřesení. Pod troskami bylo pohřbeno mnoho bronzových soch, které se díky tomu dochovaly a jsou k vidění v muzeu přímo v místě.
Archeologické vykopávky v první polovině 20. století obnovily místo do podoby, kterou vidíte dnes. Nenechte si ujít hlavně nádherné mozaiky.
Jak se tam dostat Nejlépe tak, že si ve Fesu pronajmete auto s řidičem, který vás tam zaveze . Cesta na místo a zpět vás nevyjde draho a rozhodně stojí za to. Než nastoupíte do auta, dohodněte se s řidičem na ceně a časovém plánu cesty. Čeká vás příjemná cesta marockým venkovem a pojedete kolem jedné ze soukromých královských zahrad. Když jsem tam byl já, byla voda kvůli velkému suchu na příděl. V bujných královských zahradách ale pracovaly fontány a zavlažovače na plné obrátky. Být králem musí být docela fajn.
Pokud už jste ve Volubilis, stojí za to navštívit nedaleké (3 km vzd8len0) město Muláj Idrís, jedno z nejposvátnějších míst v Maroku. Muláj Idrís Al Akbar byl pravnuk proroka Mohameda a usadil se v Muláji na konci 8. století. Toto město je považováno za natolik posvátné, že podle legendy se pět poutí do Muláj Idrís vyrovná jedné pouti do Mekky.
Posvátné a historické marocké město Muláj Idrís Al Akbar se majestátně tyčí v dálce © Getty Images
Rozhodně se běžte podívat na hrobku, ve které je Muláj Idrís pohřbený. Vstoupit přímo na místo sice můžou pouze muslimové, ale stojí to za to i kvůli úžasným výhledům na okolní údolí. Jestli chcete město navštívit, se rozhodněte už před odjezdem z Fesu a domluvte si s řidičem cenu.
Pár slov na závěr
Rozhodně vás nechci zrazovat od návštěvy Marrákeše , Rabatu nebo jakéhokoli jiného místa, která vás v Maroku láká. Ale uděláte dobře, když nevynecháte ani Fes . Dejte tomu pár dní a pořádně si medínu i zbytek tohoto jedinečného města projděte. Čeká vás zážitek, který vám nabudí smysly a otevře oči, ať už se bavíme o ranním zpěvu muezínů svolávajících věřící k modlitbě, aromatických kořeních, vůni kůže v koželužně nebo oslech, kteří v honosných sedlových brašnách odvážejí odpad sebraný v úzkých uličkách. Fes má v sobě jakousi jedinečnost, kterou neumím popsat slovy, ale ty tři dny, které jsem tam strávil, si pamatuju, jako by to bylo včera.
