V důsledku toho zabírá Kuba v našem kolektivním vědomí mnohem více místa než jiné země její velikosti (plocha necelých 111 000 kilometrů čtverečních, počet obyvatel přibližně 11 milionů). Mimo jiné se téměř stala příčinou propuknutí třetí světové války poté, co sem Sovětský svaz umístil balistické rakety s jadernými hlavicemi, které ohrožovaly Spojené státy. Pokud vás to zaujalo, vygooglete si „kubánská raketová krize“ nebo si pusťte film Třináct dní. Proto má také Kuba v západní kultuře větší postavení, než by odpovídalo její velikosti. Dalším důvodem je americký spisovatel Ernest Hemingway, který žil na Kubě od roku 1940 až do roku 1960, kdy v Havaně všechno převrátili vzhůru nohama Fidel Castro a Che Guevara. Odehrávají se zde jeho klasiky Stařec a moře a Mít a nemít, i když o ostrově samotném se z nich moc nedozvíte. Na to je lepší krásná fiktivní vzpomínková kniha Rachel Kushnerové Telex from Cuba o dětství stráveném na ostrově.O Kubě se také natočila řada filmů včetně nádherných dokumentů jako Vzpomínky nebo The Buena Vista Social Club vzdávající čest skupině postarších kubánských hudebníků, kteří pomohli vytvořit populární hudební styl ostrova. A pokud jste náhodou ještě neviděli (vážně? jak to?) Kmotra II, pak některé scény se odehrávají právě na Kubě na konci padesátých let, v době před kubánskou revolucí, kdy na ostrově většinu hazardních her provozovali mafiáni. 
Pouliční hudebník v Havaně, který mísí oduševnělé melodie s živou historií města, nabízí pohled na bohaté hudební dědictví Kuby © Getty Images Existují však i mnohem lepší důvody k návštěvě Kuby než její historie: počasí, lidé, pláže, hudba, jídlo a ano, je tu levně. Důvodem toho, proč je Kuba tak levná, je dlouhodobá hospodářská neschopnost kubánských komunistů se štědrým přispěním podobně dlouhého (od roku 1958) obchodního embarga USA. Embargo omezuje veškerou obchodní, hospodářskou a finanční činnost, takže pro americké společnosti je obchod s Kubou nelegální.Nebudeme chodit kolem horké kaše: Kuba je socialistický stát
, kde je role komunistické strany
zakotvena v ústavě
. Místní vláda je autoritářská a potlačuje politickou opozici. Stejně tak se tu cenzuruje a potlačuje nezávislé myšlení a žurnalistika. A místní obyvatelé jsou chudí a moc se nenajedí. Pokud máte za to, že si to tam při vědomí toho všeho přesto dokážete užít, pak byste rozhodně měli jet.
Ale ještě než vyrazíte. . .… pusťte si album Buena Vista Social Club a další kubánskou hudbu a zhlédněte pár filmů, nebo si o Kubě něco přečtěte. Nezapomeňte si zařídit cestovní pojištění a případně vízum, pokud ho potřebujete. A mrkněte na tuhle facebookovou stránku: https://www.facebook.com/groups/263655143276359/ Než navštívíte Havanu – nebo kterékoli jiné místo, které je tak trochu záhadou a je politicky a hospodářsky nekorektní (čímž myslím represivní a chudé) – je důležité, abyste toho věděli co nejvíc. Níže uvádím redigovanou verzi několika dobrých rad od cestovatele jménem Christian Georgiev, který je zdá se Havanou přímo posedlý a na otázky dává rozumné odpovědi (ale na stránce už teď není k dispozici):
- Nikdy nejezte v restauraci, která má jídelní lístek v amerických dolarech. Bude předražená a celkově horší než restaurace, kde jedí místní.
- Nikdy nenastupujte do taxíku, dokud si nedomluvíte cenu. Nikdy nevěřte ceně, kterou vám taxikář sdělí. Vydělte si ji aspoň dvěma, abyste získali představuo normální ceně. Vždycky smlouvejte.
- Hned první den si kupte kubánskou SIM kartu, se kterou budete mít plný přístup na internet. Na dva týdny vás vyjde asi na 12 euro bez jakýchkoli omezení.
- Nikdy, ale opravdu nikdy nepijte vodu z kohoutku. Vždycky zkontrolujte, že je láhev zavřená z výroby, a osobně otevřete každou láhev, kterou si koupíte nebo kterou si objednáte v restauraci.
Kdy vyrazit
Nejlepší dobou pro návštěvu Kuby je listopad až duben a úplně nejlepší období je od března do poloviny dubna, kdy je teplo a slunečno, ale není vlhko ani bouřlivo, jako bývá v létě. V lednu a únoru mohou být mírně nižší ceny a také touto dobou klesají noční teploty, ale neprší a celý den svítí slunce. 
Centrum Havany je plné života a nadčasové kouzlo kubánského hlavního města ztělesňují barevná klasická auta a rušné ulice © Getty Images
Jak se tam dostat
To bude oříšek. Vypadá to, že levné přímé zpáteční lety s celkovou dobou letu kolem 20 hodin létají jenom z Paříže a z Madridu . Podle letecké společnosti za ně zaplatíte 800 až 1000 eur. Z ostatních evropských letišť budete muset v každém směru absolvovat alespoň jedno mezipřistání, někdy dvě, přičemž celková doba letu se bude pohybovat od 28 do 50 hodin. _Pokud máte zájem o co nejlepší let a nejvýhodnější cenu, rezervujte si letenky včas._Ve městech, odkud nelétají levné přímé lety, je nejlepší strategie zvolit tu nejrychlejší možnost s jedním přestupem v každém směru. Obecně zde platí standardní pravidlo, že čím rychlejší cesta, tím vyšší cena, ale není to vždy stoprocentní. Je na vás najít co nejoptimálnější řešení. Největší výběr cenově dostupných letů do Havany a zpět má zřejmě španělský dopravce Air Europa , který ale neobsluhuje všechna letiště. Hodně štěstí!
Kde se v Havaně ubytovat
Najdete tu neuvěřitelně levné hostely, casa particular (soukromé penzionky) a malé hotely, některé i blízko centra, které se zdají být čisté, pohodlné a uživatelsky přívětivé. Pokud dostanete doporučení od lidí, které znáte a kterým důvěřujete, rozhodně si nechte poradit. Pokud takovou možnost nemáte, zkuste se zeptat někoho, kdo se vyzná, nebo si proveďte vlastní průzkum online. Podle lidí, se kterými jsem mluvil – a i na základě mého vlastního průzkumu – to vypadá, že nejlepší hostel ve městě a všeobecně skvělé místo k pobytu je Hostel Red. Pokud hledáte spíš penzion se snídaní nebo hotel, zkontrolujte si, že ta spousta kladných hodnocení, kterými se chlubí („10 hvězdiček a 202 recenzí!“), je skutečná. Všiml jsem si, že řada míst, u kterých to vypadá, že mají desítky nebo dokonce stovky skvělých recenzí, mají ve skutečnosti jenom dvě, nebo taky žádnou, když se je pokusíte zobrazit. Recenze Hostelu Red byly skutečné.
Co v Havaně podniknout
Nejdůležitější věcí, kterou můžete v Havaně podniknout, je odfiltrovat všechen ten historický a politický šum a pokusit se skutečně poznat místní lidi a jejich kulturu. Nejlepší způsob, jak to udělat, je jít si zatančit nebo jen poslechnout místní hudbu.Každý vám řekne, abyste si zašli do El Floridita
, kdysi nazývaného nejlepším barem na světě, kde nasával i Heminway. To je ale jen pro ty, co nemají hluboko do kapsy. Zkuste místo toho restauraci Van Van
, Palacio de la Rumba de La Habana, FAC – La Fábrica de Arte Cubano
(kulturní centrum s galerií umění, tanečním klubem, barem a fantastickým pouličním uměním) a La Gruta
(místo pro tančení salsy a přívětivé k LGBTQ+ lidem). Řadu míst se skvělou hudbou najdete v městské čtvrti Vedado. 
Návštěvníci si užívají rušnou atmosféru v El Floridita, proslulém havanském baru známém jako místo, kam rád chodil na klasické daiquiri Hemingway © Getty Images Je tu také řada jazzových klubů, které – pokud máte rádi jazz tak jako já – rozhodně musíte navštívit. Kubánští hudebníci toho pro hudbu za ta léta udělali opravdu hodně. Z celé řady zmíním alespoň tyto: Tito Puente, Paquito D’Rivera, Mongo Santamaría, Chano Pozo a skvělý současný klavírista Gonzalo Rubalcaba. La Zorra y el Cuervo
ve čtvrti Vedado je nejspíš nejlepší jazzový klub ve městě. Platí se tu kuvér, který zahrnuje dva nápoje, a často je tu plno. Za návštěvu stojí také Cafe Miramar
a La Bombilla Verde
.Prozkoumejte La Habana Vieja
, tedy starou Havanu. Je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO a je známá svou zachovalou koloniální architekturou, dlážděnými uličkami a krásnými náměstími. Začíná v Parque Central v centru Havany a táhne se až k havanskému přístavu. 
Kubánská vlajka hrdě vlaje na tříkolovém taxíku na El Paseo del Prado před grandiózní budovou divadla Gran Teatro de La Habana © Getty Images Odtud můžete dál pokračovat na Malecón
, pět kilometrů dlouhou pobřežní promenádu, která začíná u havanského přístavu a vede přes čtvrtě Habana Vieja, Centro Havana a Vedado. Nejlepší je být tam při západu slunce, protože západy slunce jsou v Havaně nezapomenutelné. Při procházce po esplanádě Malecón máte příležitost aspoň trochu nahlédnout do každodenního života místních. Můžete pozorovat rybáře na pobřeží a zajít do některých z postranních uliček. Nezapomeňte se také zajít podívat na Capitolio Nacional
čili Národní Kapitol, což je rozsáhlá a velmi působivá budova, která se ironicky inspirovala Kapitolem ve Washingtonu, D.C. Kapitol byl postaven v roce 1926 a tehdy byl sídlem kubánského kongresu. Od roku 1959 do roku 2013 zde sídlila Kubánská akademie věd a Národní knihovna pro vědu a techniku. 
Majestátní Capitolio Nacional se tyčí pod dramatickou havanskou oblohou jako symbol bohaté historie a architektonické velkoleposti Kuby © Getty Images Pokud se chcete dozvědět více o kubánské revoluci z pohledu kubánského revolucionáře, můžete věnovat hodinu nebo dvě času návštěvě Muzea revoluce (Museo de la Revolución
), které se nachází v bývalém prezidentském paláci. Pokud si v návštěvách muzeí libujete, pak rozhodně nevynechejte ani Museo Nacional de Bellas Artes
. Nachází se zde největší sbírka kubánského umění na světě. Najdete tu dvě muzea Bellas Artes. Pokud máte prostor jen na jedno, vyberte si Arte Cubano.
Havanský street art
Co se týče streetartového umění, je Havana rozhodně jedním z velkých světových center. Stačí jen bezcílně bloumat městem a narazíte na brilantní a oslnivě barevná díla, zejména svou potulku zaměříte na oblast okolo Malecónu. I další nečekaná místa ale rozkvétají malbami. Ve čtvrti San Isidro je například jednopatrová rohová budova, jejíž zdi zdobí malby několika kubánských umělců. Čas od času se stěny čistě vymalují a vznikne prostor pro nová díla. V San Isidru se také nezapomeňte podívat na zeď naproti galerii Taller Gorria. 
Velkoplošné graffiti s portrétem Che Guevary je příkladem živé havanské streetartové scény, kde každá zeď vypráví příběh kultury a revoluce © Getty Images Další fascinující díla najdete ve Fábrica de Arte Cubano, kde se nástěnné malby snaží vyšplhat přes zdi a po dveřích. Většina jich vychází z náboženství santería. Prohlédnout si můžete také interiér butikového hotelu Malecón 663
, jehož stěny a nádvoří bohatě vyzdobili někteří z nejznámějších havanských graffiti umělců. (Pokoj v hotelu vás vyjde asi na 150 euro za noc, což není vzhledem k lokalitě a úrovni pohodlí vůbec špatné, ale rozhodně to není místo pro přísně hlídaný rozpočet.)A další budovu přeměněnou na streetartové plátno najdete v Calle Cardenas v Habana Vieja. Celkově je ale městská pokladnice street artu tak plná, že stačí chodit po ulicích s očima otevřenýma a nebudete stačit žasnout.
Havanské pouliční občerstvení
Street food je v Havaně rozmanité a neuvěřitelně levné. Prodejce pouličního občerstvení najdete všude, zejména na místech, kde se sdružují turisté, jako je Plaza Vieja. Ale pokud chcete ochutnat něco extra, zkuste Mercado Agropecuario, velký farmářský trh na ulici Calle 15. Najdete tu jedny z nejlepších sendvičů v celé zemi, například pan con lechón (maso z pečeného selátka s česnekovou omáčkou mojo na hamburgerové housce). 
. Na rušném trhu Mercado Agropecuario Egido v La Habana Vieja můžete zahlédnout momentky z každodenního života. Je plný čerstvých potravin a místních chutí a najdete ho poblíž havanského historického nádraží © Getty Images Nebo si dejte oblíbený pan con croqueta (smažená šunka a sýrová kroketa v housce polité majonézou a obložené salátem a rajčaty), který je mezi kubánskými sendviči králem. Nepřehlédněte také ventanitas, neboli okna soukromých domů, přes která vám jejich majitelé prodají teplé dobroty. Je zcela běžné, obvykle velmi dobré a levné. Můžete si taky koupit kvajávové pečivo (pastelito), kokosový nebo kvajávový koláč a další sladkosti, které vám někdo prodá z vozíku s jídlem, z „hladového okna“ nebo klidně jen tak na schodech před domem. A určitě nebudete mít problém koupit si sladké a šťavnaté tropické ovoce.Další stálicí kubánského pouličního občerstvení je pizza, kterou Kubánci přímo milují, ta ale většinou za moc nestojí (ovšem taky za nic skoro nic nedáte). Co je ale docela dobré, jsou chicharrones (vepřové škvarky prodávané v papírových kornoutcích). Dobré jsou taky mariquitas (smažený plantain). V některých kavárnách se podávají jako předkrm nebo jako příloha místo hranolků. Pokud vás chuť na sladké pořád ještě neopustila, zkuste chiviricos, kousky smaženého těsta se spoustou cukru. Jsou křupavoučké a slaďoučké. Jen si nezapomeňte rovnou domluvit hned po příletu domů návštěvu u zubaře. 
Křehké a sladké kubánské chiviricos jsou ve staré Havaně oblíbené pouliční občerstvení, které vám s každým soustem nabízí chuť místní tradice © Getty Images[/popisek]A konečně, pokud hledáte vydatnější svačinu do ruky, kupte si cajitu. Jsou to malé porce zabalené v tenké kartonové krabičce, v níž najdete fazole s rýží, maso – například plátek obalovaného hovězího nebo marinované vepřové – a dresink. Což nás přivádí k otázce . . .
Jak za to zaplatit
V první řadě si s sebou**vezměte spoustu hotovosti.** Celá řada restaurací a podniků nepřijímá platební karty. Výjimkou jsou ty, jejichž návštěvu vám nejspíš neumožní váš rozpočet. Nejlepší měnou jsou americké dolary a eura, ale budete potřebovat i místní měnu CUP na spropitné, pouliční občerstvení a další drobné nákupy – a taky proto, abyste byli připraveni, až narazíte na nějaký malinký podnik, který vypadá vážně skvěle a je velice levný. 
Kubánská vlajka a bankovky peso zdůrazňují význam hotovosti v Havaně, kde se daří malým podnikům a pouličním prodejcům © Getty Images[/popis]Kuba má dva směnné kurzy: oficiální kurz a kurz na černém trhu. Je důležité se v těchto kurzech vyznat, protože rozdíly jsou obrovské. Pokud chcete namísto eur a dolarů raději platit v místní měně, pak vám v podstatě nezbývá nic jiného, než své peníze směnit na černém trhu, protože kurzy jsou dvakrát nebo dokonce třikrát lepší než ty oficiální. Je to bezpečné, ale nezákonné, takže je lepší být v tomto směru diskrétní. Důležité: **Vyhněte se pouličním směnárníkům, protože ti se vás většinou budou snažit natáhnout.**Zjistěte si, jaké jsou aktuální směnné kurzy na obou trzích, abyste věděli, co čekat a co žádat. Spousta restaurací má také svou vlastní formu směnárny, zeptejte se proto na kurz, než si objednáte. Obvykle to bude někde na půli cesty mezi oficiálním kurzem a kurzem na černém trhu, což je v pořádku. Pokud se nabídnutý kurz blíží tomu oficiálnímu, jděte se najíst jinam. Pokud se blíží kurzu černého trhu, pusťte se do jídla.Vždycky je dobré mít v kapse pár místních pesos. Snažte se ale pokud možno všechnu místní měnu před odjezdem utratit. Zpátky vám ji totiž nikdo nevymění.
Pár slov na závěr
Vím, může to znít, že dostat se na Kubu bude pěkná dřina. Osobně mám ale zkušenost, že čím víc drobných nepříjemností vás čeká na cestě, tím autentičtější místo vás čeká v cíli. Pravá a nefalšovaná Kuba má očividně své nevýhody – stačí se zeptat místních (ne, nedělejte to, dostali by se do maléru) – ale je tu i spousta výhod v podobě skvělého počasí, skvělé hudby, báječných lidí a jedinečné atmosféry. A málem bych zapomněl: je to karibský ostrov, vlastně ten vůbec největší. Svět se prostě zdá být lepší, když je člověk v Karibiku, nezdá se vám?
