Na seznam se dostali pouliční prodavači, neapolští výrobci pizzy, argánie trnitá a další
Na seznam nehmotného světového dědictví Unesco se dostala jen vybraná skupina jídel, kuchyní a kulinářských tradic. Tyto unikátní praktiky a výrobní znalosti častokrát bývají předávány z generace na generaci, takže se na některé z nich a na to, čím jsou tak zvláštní, podívejme.
Kultura pouličních prodejců v multikulturním Singapuru
Kultura pouličních prodejců se stala nedílnou součástí života v Singapuru. Pouliční prodejci všech druhů tu připravují jídla, v kterých se odráží multikulturní povaha tohoto malého asijského města a státu.
Vznikla z kultury uličního jídla a kombinuje různé kuchyně — čínskou, malajskou, indickou a mnohé další — aby vytvořila jídla odpovídající chutím místních. Mnozí pouliční prodejci se specializují na některé konkrétní jídlo, a svůj recept a znalosti předávají další generaci a učňům.
Centra pouličních prodejců jsou považována za „společenské jídelny“ a jsou místy setkávání na snídani, oběd a večeři s rodinami a přáteli. Čas strávený v nich bývá naplněn hraním šachu, sluněním a formami uměleckého protestu.
Posilování vztahů při nsimě v Malawi
Význam malawského slova nsima je dvojí: za prvé jde o kulinární tradici v malawské kultuře a za druhé označuje hustou lepivou kaši z kukuřičné mouky, která k této tradici také patří.
Tradice jíst nsimu svede dohromady celou rodinu a celou vesnici a posiluje vzájemné vazby mezi jejich členy. Nsima následuje po dlouhém a složitém procesu pěstování kukuřice a jejího uskladnění a zpracování. Už mladé dívky se účastní drcení zrna a prosévání mouky a chlapci loví zvířata.
Neapolské umění výroby pizzy, Itálie
Unesco uznalo umění neapolských výrobců pizzy za kulturní dědictví od roku 2017 — čímž posílilo pozici Itálie, země s největším počtem lokalit světového dědictví Unesco na světě.
Tato tradice je několik století stará a předává se z generace na generaci spolu s výrobními znalostmi, zkušenostmi a gesty, které ovládá každý pizzaiuolo. K základům patří také znalosti výroby těsta (voda, mouka, sůl a droždí), hnětení, ponechání těsta vykynout, natahování a tlučení a točivé pohyby, když už je těsto v peci.
Dnes v Neapoli působí asi tak 3 000 pizzaiuoli, a jsou rozděleni do tří hlavních kategorií: Mistr pizzaiuolo, Pizzaiuolo a Pekař. Mladí učni pozorují své mistry v jejich botteze (bottega) a získávají nezbytné znalosti, aby se jednoho dne stali mistry.
Arabská káva — čin velkorysosti
V arabských společnostech je podávání kávy nahlíženo jako akt pohostinství a velkorysosti a souvisí se společenským stykem a konverzací. Je důležitou součástí života rodiny a předává se v rodině.
Tradičně se káva připravuje přímo před hosty a vše začíná pražením kávových zrn nad ohněm, dokud nezmění barvu. Poté jsou přeměněny na mletou kávu a dány do hrnce s vařící vodou. Nejstaršímu nebo nejvýznamnějšímu hostu je nalit první šálek, a to do čtvrtiny — zvykem je vypít alespoň jeden, ale ne více než tři šálky.
Výroba kimči pochází ze starověku, Severní Korea
Kimči patří k nejpopulárnějším jídlům korejské kuchyně, a jeho tradice je mnoho století stará. Toto jídlo má bezpočet variací, v nichž se odráží různorodost klimatu a zvyklostí.
Kimči se skládá hlavně ze solené a fermentované zeleniny s přídavkem koření, ovoce, masa nebo ryb a mořských plodů. Jí se téměř ke každému jídlu a při zvláštních příležitostech, a jeho příprava je kolektivní snahou a začíná už od dětství, a předává se z matek na dcery nebo na snachy.
Qvevri — starověká metoda výroby vína, Gruzie
Qvevri je starověká metoda výroby vína v Gruzii. Provádí se ve vesnicích, kde se pěstují unikátní odrůdy hroznů a kde se do činností podílejících se na výrobě vína zapojuje celé společenství.
Slovo qvevri lze přeložit jako „zahrabané“ a týká se velkých hrnců ve tvaru citronu, které jsou až po hrdlo zahrabány do země. Tento hrnec je také prostředím, v němž probíhá celý proces zrodu nového vína — obsahuje rozlisované hrozny, jejich slupky, stopky i zrníčka a další materiál. To vše je v hrnci ponecháno pět až šest měsíců, než se to stane vínem, připraveným k pití.
Mexická kuchyně —oblíbená kuchyně dnešních dnů
Na mnoha místech se v posledních desetiletích stala populární volbou mexická kuchyně. Tradiční mexická kuchyně je však více než jen to, co končí na našem talíři, když jdeme večer do restaurace.
K tomuto procesu patří mimo jiné vypěstování na farmách, rituály, kulinářské techniky, tradiční zvyklosti a další. Kuchyně se zakládá na kukuřici, fazolích a čili papričkách s dalšími přísadami, jako jsou rajčata, tykve, avokáda, kakao a vanilka. Je proslulá svými osobitými chutěmi a kořením, které si osvojila během styků španělských conquistadorů s aztéckou a mayskou kulturou a s Francouzi.
Zkrášlující účinky marockého arganového oleje
Argánie je jedním z největších marockých exportních artiklů — tento strom roste jen v Maroku a a jeho okolí. Jeho olej se používá k mnoha různým účelům, například při vaření a při výrobě léků a kosmetiky. Často bývá dáván jako svatební dar, a je hojně využíván při přípravě jídel.
Extrakci oleje z plodů stromu, od sklizně přes sušení, získání dužiny, drcení, třídění, mletí, směšování, je věnována značná péče. Těchto procesů se zpravidla účastní ženy — arganářky — a své zkušenosti předávají svým dcerám.
Líbil se Vám tento článek? Podívejte se na Kiwi.com Stories, kde najdete další informace.
