Do Lichtenštejnska každoročně zavítá jen asi 80 000 turistů, a je tak druhou nejmíň navštěvovanou zemí v Evropě (předčí ho už jen San Marino). Šestá nejmenší země na světě je známá svým bohatstvím, krásnou přírodou a v Evropě nevídaným státním zřízením. Vládne tu totiž absolutistická monarchie, která je, jak se psalo ve zprávě Evropské rady z roku 2012, „neslučitelná s evropskou demokracií“. Tohle místo jsem si prostě nemohl nechat ujít.
Doprava
Vypravit se do tohohle mikrostátu mě napadlo, když jsem si četl o nové trase nočního vlaku z Prahy do Curychu
, která vede podél hranic s Lichtenštejnskem. Zmínil jsem se o tom svému kamarádovi Joeovi, se kterým často a rád cestuju, a rozhodli jsme se, že vyrazíme. Po našich zkušenostech se železniční dopravou jsem sepsal průvodce o tom, jak si rezervovat noční vlaky po Evropě, jak se jimi cestuje a co od cesty čekat
. 
Překročení hranic — David Szmidt Nejdřív musíte dojet do švýcarské obce Buchs (SG). Přesně takhle je to napsané v jízdních řádech. (Pokud uvidíte destinaci se dvěma písmeny v závorkách, odkazuje se to na kanton, ve kterém se město nachází, aby si lidi nepletli obce se stejným jménem.) K Buchsu se ještě vrátíme. Odsud je Lichtenštejnsko viditelné přes řeku Rýn a dostanete se do něj pěšky nebo veřejnou dopravou. Rozhodli jsme se jít pěšky, protože cílem naší cesty bylo zjistit, jestli zvládneme celou zemi přejít za jediný den. Navíc je pecka přejít hranice států po svých. Nic dalšího zajímavého vás na nudné cestě stejně nečeká. Nejlepší varianta je koupit si jednodenní jízdenku na autobus
. Za 12 EUR můžete jezdit po Buchsu a prakticky po celém Lichtenštejnsku. Jo, na jeden den je to možná spousta peněz, ale Lichtenštejnsko je prostě drahé. Nakonec se nám to vyplatilo, protože autobusem jsme jezdili fakt hodně. Lichtenštejnsko není moc široké, ale docela dlouhé, takže procházka ze Schaanu do Vaduzu zabere zhruba hodinu.
Pěší túry v Lichtenštejnsku
Jak už jsem říkal, měli jsme v plánu projít celou zemi za jeden den. Záhy jsme však zjistili, že jsme plánování podcenili. Největšími problémy se ukázalo být počasí, terén a čas. Do Buchsu jsme dorazili v sedm ráno, věci jsme si nechali v našem ubytování přes Airbnb a vyrazili pěšky do Schaanu. Na mapě to vypadalo, co by kamenem dohodil, ale kvůli nepříjemnému počasí nám to trvalo přes 40 minut. Planken — David Szmidt Nejdřív jsme se chtěli posilnit snídaní, ale bohužel jsme našli jen lepší verzi supermarketu Spar. Tak jsme se vydali do hor, které jsme chtěli zdolat. Ty však byly dál, než se zdálo. Nakonec jsme nasedli do minibusu, který nás zavezl do vesničky Planken. Byli jsme jediní cestující a moc hodný řidič nás vysadil přímo na začátku turistické trasy. Planken je krásné místo s čistým vzduchem, kde vládne naprostý klid. Vyrušilo nás jen projíždějící auto, z jehož otevřeného okýnka se nahlas linula písnička Nothing Else Matters. 
Přechod přes Lichtenštejnsko se ukázal být náročnější, než se zprvu zdálo — David Szmidt Měli jsme v plánu dojít po úbočí hory k boudě a odtamtud k rakouským
hranicím. Ale velmi brzo nám došlo, že jsme si to plánovali jako Hurvínek válku. Věděli jsme, že nás čeká strmé stoupání. Nepočítali jsme ale s tím, že v určitých částech cesty budeme kromě nohou potřebovat i ruce. Když jsme se nakonec ocitli vysoko nad stromy v hustých oblacích, ve kterých jsme si neviděli na špičku nosu, rozhodli jsme se, že bude bezpečnější změnit přechod na okružní túru. Později jsme zjistili, že bouda na vrcholu, kde jsme si plánovali dát oběd, se otevírá až za týden. O to víc jsme si k našemu rozhodnutí gratulovali. Ale abych nebyl jen negativní, jakmile jsme sestoupili níž, mohli jsme se kochat nádhernými výhledy. Atypicky geometrická pole, malinkaté vesnice a vzdálené Alpy připomínaly mapu z prvních her SimCity.
Schaan and Vaduz
Do Schaanu jsme došli za deště a hladoví. Bohužel nás čekalo další nepříjemné překvapení. Pokud si chcete dát v Lichtenštejnsku oběd, musíte přijít včas. Jinak máte smůlu. Všechny restaurace byly zavřené. 
Hrad Vaduz (vpravo nahoře) zdobilo nádherné lešení — David Szmidt Sedli jsme na autobus do Vaduzu a těšili se, co nás čeká tam. Nebylo to nic moc. Jen malý fotbalový stadion, hrad uzavřený kvůli rekonstrukci a malá pěší zóna, která se nápadně podobala té z Peterborough nebo Ipswiche (kdyby tam nabízeli drahé hodinky, známky a soukromé kapitálové investice). Jediná restaurace, kterou nám doporučili, se jmenovala New Castle. Když jsme tam dorazili, protočily se nám z cen panenky. Ano, i na vaduzské standardy byla příliš drahá. Hodně se rozpršelo a my jsme měli po půlhodinové snaze najít něco k jídlu chuť na něco obyčejného a vydatného, třeba řízek s brambory. Jenže najíst se nám asi nebylo souzeno. Nakonec jsme sedli na autobus zpátky do Schaanu a rozhodli se tomu dát poslední šanci. Našli jsme restauraci Rössle
, která z fotek vypadala moc hezky. Ale když jsme vešli, nebylo v ní ani živáčka. Servírka byla z našeho příchodu upřímně překvapená. Hned nám sdělila, že s jídlem máme smůlu, protože kuchař tam pracuje jen hodinu denně. Nabídla nám něco k pití. My jsme ale měli hlad. Ptali jsme se, jestli neví o nějaké jiné restauraci. Zamyslela se a pak nám s nadšením řekla, že ve Vaduzu je restaurace New Castle. V tu chvíli už to přestávala být legrace. Vážně to byla jediná možnost v celé zemi? Z jejího pohledu se dala vyčíst nejen lítost, ale i pobavení. Pak nám řekla, že ji to mrzí, ale že to je v Lichtenštejnsku naprosto normální_._ A měla pravdu.
Epilog: Z Lichtenštejnska do Švýcarska
Jezero u Werdenbergského hradu — David Szmidt Návštěva Švýcarska není zrovna nejzábavnější plán na páteční večer. Ale jinou možnost jsme neměli. Vrátili jsme se do Buschu a prošli se kolem jezera a malými uličkami v okolí hradu Werdenberg. Nakonec jsme skončili v prázdném baru Luxor
, od kterého jsme nic moc neočekávali. Uvnitř naštěstí vypadal mnohem líp než zvenčí. Majitel byl upovídaný chlapík, který si nechával vařit speciální a relativně dobré pivo a nabízel pizzu z preclíkového těsta se sýrem a smetanovým základem, která ale už tak dobrá nebyla. A překvapivě jsme už podruhé za jeden den slyšeli Nothing Else Matters. 
David a Joe konečně našli dobré pivo — David Szmidt
Druhý den jsme vyrazili na pár dní do Mnichova . V krásném ranním sluníčku (jak jinak) jsme viděli cestu, kterou jsme včera chtěli dojít až na vrchol. Shodli jsme se, že jsme se dostali úctyhodně daleko a zabalili to právě včas. O kousek výš už byl ale sníh, na který jsme nebyli připraveni. Tohle zjištění nám zvedlo náladu. Po dni, kdy se nám nepodařilo vůbec nic z toho, co jsme si naplánovali, by nás to stejně nakonec srazilo na kolena. Zpětně naše neúspěchy vnímáme jako jeden velký úspěch. Díky, Lichtenštejnsko. Líbil se vám článek? Další najdete na stránce Kiwi.com Stories .
