Nebylo to kvůli jazykové bariéře, protože nová místa poznáváte spíš očima a dotekem. Spíš si říkám, jestli to není proto, že Lisabon má hloubku – unikátní kulturu a identitu – a opravdu do ní proniknou dá pořádnou práci. Možná to má co do činění s tím, že město v minulosti zažilo spoustu zemětřesení. Lisabon a Portugalsko zasáhla obrovská zemětřesení v roce 1321, 1531, 1755 a v mnohem bližší minulosti taky 28. února 1969. (Pokud se tedy budeme řídit historií, město může nejspíš očekávat další velké zemětřesení kolem roku 2185.) U těch staršího data došlo k obrovským ztrátám na životech, přičemž se odhaduje, že při katastrofě v roce 1755 zemřelo třicet až čtyřicet tisíc lidí. Při velmi silném zemětřesení v roce 1969, které dosáhlo 7,8 stupňů Richterovy škály, došlo v Portugalsku pouze ke dvěma úmrtím, protože budovy byly na zemětřesení připravené a škody byly jenom malé.
Cenově dostupná destinace, ve které to žije
O tektonické historii města tu nemluvím proto, abych vás vyděsil, ale protože je součástí jeho identity. Rozhodně to není důvod, proč sem nejet. Naopak. Hlavní město Portugalska za návštěvu stojí, protože (1) je krásné, (2) bude vám tu chutnat, (3) má hlubokou a pestrou kulturu, (4) je kosmopolitní, ale i jedinečné, (5) je tu spousta věcí k vidění a obdivování a (6) návštěva vás rozhodně nesedře z kůže. A taky Portugalsko samotné je velmi podceňovaná turistická destinace. Má úžasné pobřeží plné krásných rybářských městeček, ohromující barevné skály a parádní pláže. Zkuste tam zajet mimo hlavní sezónu, kdy jsou pláže méně přeplněné (pokud jedete na plážovou dovolenou) a na chodnících v Lisabonu se nemačká tolik turistů.
Lisabon je po Aténách druhé nejstarší evropské hlavní město a některá stará města prostě nemůžou pojmout velké davy turistů, protože chodníky jsou úzké a ulice nenechávají moc prostoru pro auta nebo autobusy. Je trošku ironií, že duši města jsem začal chápat trochu lépe až po své poslední návštěvě, protože jsem si přečetl některá díla od básníka Fernanda Pessoy a spisovatele Josého Saramaga, jejichž přítomnost je ve městě dodnes cítit.
Tři městské čtvrti
Bairro Alto
Jak název napovídá, Bairro Alto neboli Horní čtvrť se nachází na vrcholu vysokého kopce. (Což se ale vlastně dá říct o většině Lisabonu.) Jsou tu krásná schodiště, levné restaurace a skvělé výhledy, hlavně ty z Miradouro de São Pedro de Alcântara. Je tady i elegantní a bohatě zdobený kostel Igreja de São Roque, který má údajně nejdražší kapli na světě. 
Klidný výhled na historickou lisabonskou čtvrť Bairro Alto, známou svými barevnými budovami a dlážděnými uličkami © Getty Images V téhle čtvrti taky strávíte hodně večerů a nocí, protože je tu spousta stylových barů. Na ulici před oblíbenými podniky uvidíte spoustu lidí, jak se baví, nasávají alkohol, a hudba ve stylu fado se otevřenými dveřmi valí do ulice. Jestli ale chcete zažít skutečný koncert fada, zarezervujte si stůl v Tasca do Chico
. Hudba je zdarma a můžete si k ní dát levnou malou večeři. Pokud tomu dobře rozumím, fado je lisabonským ekvivalentem amerického blues nebo řeckého rebetika a stejně jako ony má svoje počátky na městské periferii. Je melancholické a často nostalgické, plné lítosti a touhy po tom, co mohlo být, kdyby do toho nezasáhl takzvaný osud. Zpěv mají obvykle, i když ne vždycky, na starosti ženy, protože se věří, že fado vzniklo jako žalozpěv za muže ztracené na moři. Neodjíždějte z Lisabonu bez toho, abyste se s ním aspoň trochu seznámili. Prohlédněte si také graffiti na ulicích Travessa dos Fiéis de Deus, Rua da Vinha, Rua de São Boaventura a Calçada da Glória. Nahoru i dolů se můžete svézt pozemní lanovkou, ale jít po schodech je zábavné a nenáročné. Lanovky jsou žluté, stejně jako krásné tramvaje ve stylu 30. let – právě tyhle tramvaje mám ze všech na světě nejradši. 
Ikonické žluté tramvaje v Lisabonu jedou přes okouzlující náměstí Praça Luis de Camões A když už je řeč o tramvajích, pokud chcete za necelou hodinu z města vidět co nejvíc, jeďte tramvají číslo 28 z výchozí zastávky v parku Martim Moniz. [Upozornění: V tramvaji si dávejte pozor na kapsáře. Nenechávejte peněženku nebo telefon v zadní kapse a kabelky i příruční tašky noste pod paží.) Pokud strávíte v Lisabonu aspoň týden
, možná se vám vyplatí koupit tzv. lisabonskou kartu (Lisboa Card). Můžete s ní využívat veřejnou dopravu a máte volný vstup na některé atrakce. My jsme ji neměli a zvládli jsme to taky. Volba je jen na vás. Upozornění: Bairro Alto není jediná čtvrt ve městě, která leží na kopci. Počítejte s tím, že budete často chodit nahoru a dolů. Lisabon je zkrátka kopcovité město. Ale nám, kteří chodíme rádi, to nevadí. Naopak. Co by to bylo za procházku bez kopců a hor, že ano?
Alfama
Protože Alfama přežila zemětřesení v roce 1531, je nejstarší lisabonskou čtvrtí, která zároveň nejlíp vystihuje historickou identitu města. Dřív tu žila pracující třída a chudina, ale zrovna tahle čtvrť hodně vytěžila ze zájmu turistů a dneska je slavná a v kurzu. Protože se tu z kopce na kopec klikatí spousta úzkých ulic a uliček, je Alfama ráj (nebo peklo) pro chodce. Turisty, kteří chůzi moc nemusí, proveze čtvrtí tramvaj číslo 28, která nabízí pohodlnou možnost, jak si příliš neošoupat podrážky, protože projít tuhle čtvrť může dát opravdu zabrat. 
Malebné klikaté uličky Alfamy s barevnými domy nabízejí pohled na starosvětské kouzlo Lisabonu © Getty Images Budete šplhat po strmých schodech i úzkých stezkách a chodit úzkými dlážděnými ulicemi z dob, kdy se ještě nepočítalo s auty. Vezměte si s sebou vodu a sem tam si udělejte přestávku na nákup nebo kávu v některé z elegantních kaváren. Ale nevzdávejte to. Myslete na to, že cílem je hlavně samotná cesta. 😊 Chodcům tahle čtvrť dává skvělou příležitost vyzkoušet moji metodu poznávání měst: ztratíte se a pak jen hledáte, kde vlastně jste. Představte si, že město je bludiště a vaším úkolem je začít na březích řeky Tejo a najít bez mapy nebo průvodce cestu až k hradu svatého Jiří
na vrcholu kopce. A aby hra získala náboj, přidělíte si body za každou slavnou budovu, na kterou narazíte, jako je Lisabonská katedrála, známá taky jako Sé de Lisboa. Tato románská katedrála byla postavena ve 12. století a je to jednoznačně nejstarší a nejdůležitější kostel ve městě. Na místě starověkého římského amfiteátru pocházejícího z prvního století našeho letopočtu, kdy se město nazývalo Olisipo, se nachází Museu do Teatro Romano
(Muzeum římského divadla). Mám moc rád dům Casa Dos Bicos
, protože má krásnou fasádu a nachází se v něm osobní knihovna jednoho z mých oblíbených spisovatelů, Josého Saramaga, vítěze Nobelovy ceny za literaturu z roku 1998. Pod olivovníkem před domem je uložený jeho popel. Zkuste jeho skvělý román Slepota.. Pokud si chcete udělat aspoň trochu obrázek o portugalském charakteru, kultuře a poznat úžasnou a tklivou hudbu, nenechte si ujít Museu do Fado
(Muzeum fada). 
Museu do Fado s výraznou moderní fasádou oslavuje oduševnělou lisabonskou hudební tradici fado © Getty Images V interiéru a křížové chodbě kláštera a kostela Sao Vicente de Fora Monastery
se můžete podívat na krásné obložení ilustrující výjevy z LaFontaineových Bajek. Dostanete se k nim, když projdete bránou vpravo od průčelí. Pak můžete vylézt na střechu, kde se vám nabízí další úžasný panoramatický výhled na město. Postavit Národní panteon
, neboli kostel Santa Engracia, trvalo zhruba tři sta let, údajně kvůli kletbě. Ukrývá hroby prezidentů, spisovatelů, malířů i legendárního portugalského fotbalisty Eusébia da Silvy Ferreiry. Pokud chcete mít výhled na všechny strany Lisabonu, běžte se podívat taky na terasu. Pokud dojdete až na hrad svatého Jiří na vrcholu nejvyššího kopce v Lisabonu, patří vám gratulace. Poprvé byl na tomto místě postaven hrad kolem roku 200 př. n. l. Římany a později ho postupně měli v držení Vizigóti, Maoři a křižáci. V roce 1256 se stal sídlem portugalských králů.
Baixa
Čtvrť Baixa je považována za srdce města, protože leží v jeho středu, vždycky to v ní žije a je tam hned několik slavných pamětihodností. Na pečivo k snídani si tu můžete zajít třeba do Confeitaria Nacional (neboli Národní pekárny), která je v provozu už skoro 200 let. 
Pohled na lisabonský oblouk Rua Augusta, který vítá návštěvníky v historické čtvrti Baixa © Getty Images Z roku 1241 pochází Sao Domingos Church
. Přežil velké zemětřesení v roce 1755 i požár v roce 1959, který vážně poškodil jeho interiér a který můžete jistým způsobem cítit dodnes. Byl také dějištěm masakru, ke kterému tu došlo při velikonoční mši v roce 1506, a krátce poté v něm věznila svoje oběti inkvizice, která je pak upálila na nedalekém náměstí Rossio. Náměstí Rossio je ale taky známé krásnými barokními fontánami, nádherným vlnitým vzorem dlažebních kostek a tradiční kavárnou Café Nicola, kde můžete příjemně posedět a dát si um abatanado nebo um cimbalino. Náměstí Praça do Comércio
je nádherný veřejný prostor. Postavili ho podél řeky Tejo, kde předváděl cestovatelům a královským rodinám přijíždějícím lodí portugalské bohatství a moc. Pod severní arkádou přiléhající k vchodu do Rua do Ouro můžete nahlédnout do kavárny a restaurace Martinho da Arcada. 
Úchvatné nábřežní náměstí v Lisabonu je symbolem živé kultury a historie města © Getty Images Poprvé ji otevřeli už v roce 1782 a s přáteli se tu u jídla rád setkával nejuznávanější portugalský básník (a můj oblíbenec) Fernando Pessoa. Pessoa ale není pro každého. Psal poezii pod aspoň čtyřmi různými jmény (některé zdroje uvádějí až sedmdesát pět), včetně svého vlastního. Byl hravý, výstřední, možná trochu šílený a Portugalci ho zbožňují. A když už jste sem vážili cestu, proč si nedat jednu ze specialit, pastéis de bacalhau (koláčky z tresky), které tu dělají naprosto skvěle? Určitě jsou jinde k dostání i levněji, ale tohle místo má v sobě kus historie, takže možná není od věci si trochu dopřát.
Další zajímavá místa
Marvila se nachází na nábřeží mezi centrem
Lisabonu a moderní čtvrtí Parque das Nações
. Jsou tady převážně opuštěné sklady a chátrající průmyslová architektura, ale místo prochází kulturní renovací, působí tu umělci a, což je ještě důležitější, investoři otevírají nové galerie, restaurace a řemeslné pivovary. 
Moderní lisabonská čtvrť Parque das Nações se pyšní moderní architekturou a krásným nábřežím © Getty Images Najdete tam takéMuseu Nacional do Azulejo
(Národní muzeum dlaždic), které sídlí v klášteře z roku 1509 a skrývá nádherné sbírky uměleckých dlaždic. A podívat se můžete i do prostorné a v současnosti hodně populární čtvrti 8 Marvila. Dostanete se do ní jedině autobusem. Jeďte linkou 728, která projíždí přes nábřeží, Praça do Comércio a stanici Santa Apolónia, a dostanete se až do Marvily. Úžasné pouliční umění je k vidění třeba v Estrada de Chelas, kde najdete celé budovy předělané na umělecká díla. Abych ale pravdu řekl, Lisabon je další z měst, kde můžete najít nádherné pouliční umění skoro na každém kroku. Stačí se pozorně dívat.
Lisabonské pouliční jídlo
Bifana je sendvič vyrobený z tenkých plátků vepřového masa marinovaného v bílém víně, česneku a paprice, podávaný s hořčicí, chilli olejem a někdy i se smaženou cibulkou. Pokud máte rádi maso, chutná opravdu tak skvěle, jak naznačuje můj popis. A jestli chcete ochutnat jeho nejlepší verzi, vydejte se do Vendas Novas, města vzdáleného 85 km od Lisabonu – protože právě tam jezdí na bifany i místní. 
Vychutnejte si chutě Lisabonu s tradiční bifanou, sendvičem s vepřovým masem a typickým portugalským kořením © Getty Images Salgados vás zachrání, pokud potřebujete rychle zakousnout něco malého a vážně dobrého. Tuhle smaženou dobrotu koupíte v pojízdných stáncích s občerstvením, kioscích, barech a vlastně i všude jinde. Většinou se plní masem, sýrem a rybami, hlavně treskou. Pastéis de nata jsou malé krémové koláčky a jedná se o prosté, obyčejné jídlo: vyrábějí z vaječných žloutků, mouky, másla a skořice. Pokud jste zrovna v Bairro Alto, zajděte si pro ně do pekárny Manteigaria, kde mají i spoustu dalšího skvělého pečiva. Bývá tam dlouhá fronta, ale už jen pro ten zážitek to stojí za to. 
Dopřejte si slavný lisabonský dezert pastéis de nata, dokonalý koláček z listového těsta plněný žloutkovým krémem. Caldo Verde je jednoduchá polévka z kapusty, brambor, olivového oleje a tradičně taky z klobásy nebo vepřového masa. Prodává se na rozích ulic jako vydatný rychlý oběd. Frango assado (pečené kuře) se jí jako sendvič nebo s hranolky, se salátem, případně s obojím. Když na ulici dostanete hlad a hledáte rychlé občerstvení, dívejte se na nabídky, které mají obchodníci napsané křídou na svých tabulích. Obchodníci dobře ví, co zákazníci kupují, takže vám doporučí jídlo, o kterém si myslí, že na něj budete chtít přijít ještě jednou. Taky doporučuju chodit na jídlo tam, kde jí i místní a kde si možná budete muset chvilku počkat. A nebojte se místních zeptat, které jídlo jim chutná nebo do kterého z pouličních podniků na něj nejčastěji chodí. Poznávání nového města vždycky prochází i žaludkem, takže pouliční jídlo v Lisabonu berte jako jednu z povinných položek ve vašem itineráři. A jak víte, na ulici se najíte levně.
Kde se ubytovat
Lisabon nabízí spoustu levných možností , zvlášť pokud vám nevadí společné záchody a sprchy. Máte tady širokou nabídku hostelů, jako je WOT New Lisbon v Bairro Alto, nebo cenově dostupného ubytování, například SATURdAYS. Ubytování vždycky rezervujte s dostatečným předstihem, protože o to levné je velký zájem i mimo sezónu.
Závěrem
Pokud jste tam ještě nebyli, pak s návštěvou Lisabonu rozhodně neváhejte . Portugalsko není Španělsko a Lisabon je něco úplně jiného než Barcelona nebo Madrid. Je opravdu jedinečný a patří mezi místa, kde vás často něco překvapí. Vzpomínám si, že jsem tam chodil z kopce do kopce a často se u toho usmíval. Město je velkolepé i skromné, vážné i ohromně zábavné, a Portugalci nejsou jenom blázni do fotbalu, ale zbožňují taky svoje spisovatele a malíře. Pokud vám návštěvu nedejbože nenaruší nemoc, zaručuju vám, že budete z města odjíždět s mnohem lepším pocitem, než se kterým jste přijeli.
