Milostný dopis… Rusku

Inspirace

Autorem je

Autorem je |

Jak byste charakterizovali zemi, která celá staletí prokazuje, že se všem charakteristikám vymyká?

Winston Churchill ji nazval „hádankou zabalenou do tajemství uvnitř záhady“; je to rozlehlá země, která se rozprostírá prakticky přes půlku světa, a není způsob, jak věrně vystihnout všechny stránky této složité, protiřečící si, matoucí a nádherné země. Tento článek se o to ale aspoň pokouší a snad vás inspiruje k tomu, abyste objevovali dál.

Vzrušující chaos

Moskva je obrovské město plné chaosu a shonu, kterým se hemží dopravní prostředky a lidé všude, kam se podíváte Moskva je obrovské město plné chaosu a shonu, kterým se hemží dopravní prostředky a lidé všude, kam se podíváte — Shutterstock

Asi bychom měli začít hlavním městem. Moskva může návštěvníka vyděsit, o tom není pochyb. Je to obrovské město plné chaosu a shonu, kterým se hemží dopravní prostředky a lidé všude, kam se podíváte. Narazíte tu na spoustu extrémů, což mnoha lidem rozhodí nervy: tohle město umí být štiplavě chladné i trýznivě horké, dokáže ohromit nádherou i šokovat ošklivostí, jednou je odměřené a klidné, jindy zase palčivé a naléhavé. Jedno je ale jisté: není nudné.

Moskva může být vyčerpávající a matoucí, ale ať už pro vás chystá jakýkoli zážitek, jednoznačně to bude stát za to. Například metro je přeplněné a hlučné, ale zároveň nádherné a fascinující. Mnoho muzeí a památek velmi vybíravě volí, které části historie vychvalovat a které zahladit (například při návštěvě Leninova mauzolea zažijete téměř komicky vážné zbožnění někdejšího vůdce), zatímco v ulicích k vám odevšud doléhá umění a hudba – od barů, přes knihkupectví až po undergroundovou hudební scénu – a vypráví příběh dnešního Ruska.

Velké vize

Petrohrad si dodnes zachovává svou velkolepost a eleganciPetrohrad si dodnes zachovává svou velkolepost a eleganci — Shutterstock

Hlavní město Ruské říše bylo založeno roku 1703 Petrem Velikým a po několik století bylo jedním z mocenských center Evropy. I dnes, kdy dominantní postavení převzala Moskva coby velkolepý, rozrůstající se betonový symbol Ruska dvacátého a dvacátého prvního století, si Petrohrad zachovává nádech velkoleposti a elegance.

Město vybudované na řadě ostrovů, kde se řeka Něva vlévá do rozlehlé zátoky a dále do Finského zálivu, má také síť kanálů, takže je jedním z (mnoha) měst, která si dělají nárok na titul Benátky severu. I když na první pohled není tak malebné jako Benátky, zcela jistě se jim vyrovná co do kulturního bohatství. Například galerie Ermitáž je jednou z největších na světě a je tu množství kostelů, galerií, parků, zahrad a památek, které stojí za to objevovat.

Navštivte nádherný Smolný klášter nebo se vydejte kousek za město a prohlédněte si některé z imperiálních paláců, které byly vybudovány za vlády ruských carů. Vydejte se na projížďku lodí, abyste si město prohlédli z vody, nebo se nechte provést po střechách a obdivujte ho z výšky. Přijeďte v zimě, chcete-li vidět zasněžený klasicismus, anebo v létě, kdy slunce skoro nezapadá. Ať už si zvolíte jakýkoli cíl, podrobnějšího průvodce Petrohradem najdete tady.

Romantické a poetické…

Fjodor Dostojevskij byl jedním z autorů hledajících „ruskou duši“, kterou vykresluje jako cosi temnéhoFjodor Dostojevskij byl jedním z autorů hledajících „ruskou duši“, kterou vykresluje jako cosi temného — marcobrivio.photo / Shutterstock

V průběhu staletí bylo mnoho napsáno a řečeno o významu a důležitosti takzvané ruské duše. Fjodor Dostojevskij ji v Idiotovi označuje za temné místo. Alexej Tolstoj ji popsal jako bezmezný smutek bez naděje, avšak připustil, že se také vyznačuje nepřemožitelnou silou a nese nezměnitelné znamení osudu.

Právě k této směsici apatie a hněvu, skličujícího zoufalství, lásky a zmařené slávy se lidé v Rusku, i když je dnes moderní zemí, stále přiklánějí – divoce přebíhají od bolu k extázi a zase zpátky buďto neschopni, nebo prostě neochotni změnit svůj život tak, aby byl snazší nebo uvolněnější.

To všechno cítíte z lidí, které potkáváte. Autor tohoto článku žil v Rusku jen něco málo přes jeden rok a všechny stereotypy o tom, jak jsou Rusové chladní a nepřívětiví, mu zpočátku připadaly pravdivé, ale ve skutečnosti je popudlivost místních obyvatel a jejich odpor k lidem jen ochrana vlastního soukromí. V Rusku je přátelství něčím, co je třeba si získat, ale když se tak stane, pustí vás Rusové do svého domu i do svého srce.

…ale velkolepé a brutální

„Stalinovy sestry“, sedm impozantních mrakodrapů postavených v letech 1947 až 1953, patří k nejcharakterističtějším budovám Moskvy „Stalinovy sestry“, sedm impozantních mrakodrapů postavených v letech 1947 až 1953, patří k nejcharakterističtějším budovám Moskvy — Shutterstock

To ale určitě neznamená, že všechno je ideální a průzračné. Rusko má za sebou dlouhé, složité a často hrůzné dějiny a nic není nikdy černobílé.

Některá období jsou dnes znovu oslavována, čas a vzdálenost způsobily, že je snazší se k nim vztahovat (ačkoli to přináší vznik oslavných děl, jako je příšerná moskevská socha Petra Velikého nacházející se v místě, kde se kanál Vodootvodny vlévá do řeky Moskvy), jiná jsou rozporuplnější (dokladem je třeba park Muzeon, který se po pádu komunismu stal nejprve smetištěm soch sovětských osobností, z nichž mnohé pak byly postupně znovu vztyčeny, a teď nabízí pohled na podivnou směsici omlácených soch a moderní sochařiny).

To samé platí o množství architektury. Takzvané Stalinovy sestry, sedm impozantních mrakodrapů postavených v letech 1947 až 1953, patří k nejcharakterističtějším a nejoblíbenějším budovám Moskvy – byly postaveny v bombastickém barokně-gotickém hybridním slohu, který by se nevyjímal špatně ani na Manhattanu čtyřicátých let dvacátého století. Město pak ale zaplavily betonové kostky – ne čisté linie a klenutá okna typická pro konstruktivismus, který se prosazoval o nějakých dvacet let dřív, ale čtvercové, těžké a utlačující stavby, dost podobné režimu, za kterého byly budovány.

Dnes jsou architektura a památky nedávné minulosti ne-li milovány, tedy alespoň respektovány jako pozůstatky experimentu, jehož osudem bylo nakonec selhat.

Nekonečné dálky

Zastávky po celé trase Transsibiřské magistrály vám umožní nahlédnout do historie a kultury sibiřského a asijského Ruska a kochat se ohromující krajinou kolem jezera Bajkal Zastávky po celé trase Transsibiřské magistrály vám umožní nahlédnout do historie a kultury sibiřského a asijského Ruska a kochat se ohromující krajinou kolem jezera Bajkal — Shutterstock

Co se ale nachází za těmito velkými městy? Rozlehlá, nedobytná, téměř neovládnutelná krajina, která se rozprostírá přes půlku světa. Od jižních travnatých plání a stepí po zamrzlý sever, k hranicím Mongolska a dál až do míst, která se téměř dotýkají Aljašky, se rozkládá velký, nepoznatelný prostor.

To ale neznamená, že byste se o jeho poznání neměli snažit. Transsibiřská magistrála, jedna z nejznámějších železnic světa, spojuje Moskvu s Vladivostokem, vzdáleným 9 300 km. Jestliže budete cestovat nonstop, potrvá téměř týden, než se tam dostanete, ale o čas tady nejde. Zastávky v Nižném Novgorodu, Jekatěrinburgu, Novosibirsku a jiných městech vám umožní nahlédnout do historie a kultury sibiřského a asijského Ruska, kochat se ohromující krajinou kolem jezera Bajkal nebo prozkoumat Birobidžan, hlavní město ruské Židovské autonomní oblasti.

Případně se vydejte z Moskvy na jih do města dříve nazývaného Stalingrad – do Volgogradu; nachází se východně od Kazaně a je to krásné, životem kypící město, ve kterém se mísí orientální a ruská kultura; nebo do Kaliningradu, zajímavé enklávy vklíněné mezi Polsko a Litvu. Ať už se vydáte kamkoli, dotknete se jen povrchu jedné z nejúchvatnějších a nejvíce fascinujících zemí na světě.

Líbil se vám tento článek? Více pro Vás máme na adrese Kiwi.com Stories.