Jak byste charakterizovali zemi, která celá staletí prokazuje, že se všem charakteristikám vymyká?
Winston Churchill ji nazval „hádankou zabalenou do tajemství uvnitř záhady“; je to rozlehlá země, která se rozprostírá prakticky přes půlku světa, a není způsob, jak věrně vystihnout všechny stránky této složité, protiřečící si, matoucí a nádherné země. Tento článek se o to ale aspoň pokouší a snad vás inspiruje k tomu, abyste objevovali dál.
Vzrušující chaos
Asi bychom měli začít hlavním městem. Moskva může návštěvníka vyděsit, o tom není pochyb. Je to obrovské město plné chaosu a shonu, kterým se hemží dopravní prostředky a lidé všude, kam se podíváte. Narazíte tu na spoustu extrémů, což mnoha lidem rozhodí nervy: tohle město umí být štiplavě chladné i trýznivě horké, dokáže ohromit nádherou i šokovat ošklivostí, jednou je odměřené a klidné, jindy zase palčivé a naléhavé. Jedno je ale jisté: není nudné.
Moskva může být vyčerpávající a matoucí, ale ať už pro vás chystá jakýkoli zážitek, jednoznačně to bude stát za to. Například metro je přeplněné a hlučné, ale zároveň nádherné a fascinující. Mnoho muzeí a památek velmi vybíravě volí, které části historie vychvalovat a které zahladit (například při návštěvě Leninova mauzolea zažijete téměř komicky vážné zbožnění někdejšího vůdce), zatímco v ulicích k vám odevšud doléhá umění a hudba – od barů, přes knihkupectví až po undergroundovou hudební scénu – a vypráví příběh dnešního Ruska.
Velké vize
Hlavní město Ruské říše bylo založeno roku 1703 Petrem Velikým a po několik století bylo jedním z mocenských center Evropy. I dnes, kdy dominantní postavení převzala Moskva coby velkolepý, rozrůstající se betonový symbol Ruska dvacátého a dvacátého prvního století, si Petrohrad zachovává nádech velkoleposti a elegance.
Město vybudované na řadě ostrovů, kde se řeka Něva vlévá do rozlehlé zátoky a dále do Finského zálivu, má také síť kanálů, takže je jedním z (mnoha) měst, která si dělají nárok na titul Benátky severu. I když na první pohled není tak malebné jako Benátky, zcela jistě se jim vyrovná co do kulturního bohatství. Například galerie Ermitáž je jednou z největších na světě a je tu množství kostelů, galerií, parků, zahrad a památek, které stojí za to objevovat.
Navštivte nádherný Smolný klášter nebo se vydejte kousek za město a prohlédněte si některé z imperiálních paláců, které byly vybudovány za vlády ruských carů. Vydejte se na projížďku lodí, abyste si město prohlédli z vody, nebo se nechte provést po střechách a obdivujte ho z výšky. Přijeďte v zimě, chcete-li vidět zasněžený klasicismus, anebo v létě, kdy slunce skoro nezapadá. Ať už si zvolíte jakýkoli cíl, podrobnějšího průvodce Petrohradem najdete tady.
Romantické a poetické…
V průběhu staletí bylo mnoho napsáno a řečeno o významu a důležitosti takzvané ruské duše. Fjodor Dostojevskij ji v Idiotovi označuje za temné místo. Alexej Tolstoj ji popsal jako bezmezný smutek bez naděje, avšak připustil, že se také vyznačuje nepřemožitelnou silou a nese nezměnitelné znamení osudu.
Právě k této směsici apatie a hněvu, skličujícího zoufalství, lásky a zmařené slávy se lidé v Rusku, i když je dnes moderní zemí, stále přiklánějí – divoce přebíhají od bolu k extázi a zase zpátky buďto neschopni, nebo prostě neochotni změnit svůj život tak, aby byl snazší nebo uvolněnější.
To všechno cítíte z lidí, které potkáváte. Autor tohoto článku žil v Rusku jen něco málo přes jeden rok a všechny stereotypy o tom, jak jsou Rusové chladní a nepřívětiví, mu zpočátku připadaly pravdivé, ale ve skutečnosti je popudlivost místních obyvatel a jejich odpor k lidem jen ochrana vlastního soukromí. V Rusku je přátelství něčím, co je třeba si získat, ale když se tak stane, pustí vás Rusové do svého domu i do svého srce.
…ale velkolepé a brutální
To ale určitě neznamená, že všechno je ideální a průzračné. Rusko má za sebou dlouhé, složité a často hrůzné dějiny a nic není nikdy černobílé.
Některá období jsou dnes znovu oslavována, čas a vzdálenost způsobily, že je snazší se k nim vztahovat (ačkoli to přináší vznik oslavných děl, jako je příšerná moskevská socha Petra Velikého nacházející se v místě, kde se kanál Vodootvodny vlévá do řeky Moskvy), jiná jsou rozporuplnější (dokladem je třeba park Muzeon, který se po pádu komunismu stal nejprve smetištěm soch sovětských osobností, z nichž mnohé pak byly postupně znovu vztyčeny, a teď nabízí pohled na podivnou směsici omlácených soch a moderní sochařiny).
To samé platí o množství architektury. Takzvané Stalinovy sestry, sedm impozantních mrakodrapů postavených v letech 1947 až 1953, patří k nejcharakterističtějším a nejoblíbenějším budovám Moskvy – byly postaveny v bombastickém barokně-gotickém hybridním slohu, který by se nevyjímal špatně ani na Manhattanu čtyřicátých let dvacátého století. Město pak ale zaplavily betonové kostky – ne čisté linie a klenutá okna typická pro konstruktivismus, který se prosazoval o nějakých dvacet let dřív, ale čtvercové, těžké a utlačující stavby, dost podobné režimu, za kterého byly budovány.
Dnes jsou architektura a památky nedávné minulosti ne-li milovány, tedy alespoň respektovány jako pozůstatky experimentu, jehož osudem bylo nakonec selhat.
Nekonečné dálky
Co se ale nachází za těmito velkými městy? Rozlehlá, nedobytná, téměř neovládnutelná krajina, která se rozprostírá přes půlku světa. Od jižních travnatých plání a stepí po zamrzlý sever, k hranicím Mongolska a dál až do míst, která se téměř dotýkají Aljašky, se rozkládá velký, nepoznatelný prostor.
To ale neznamená, že byste se o jeho poznání neměli snažit. Transsibiřská magistrála, jedna z nejznámějších železnic světa, spojuje Moskvu s Vladivostokem, vzdáleným 9 300 km. Jestliže budete cestovat nonstop, potrvá téměř týden, než se tam dostanete, ale o čas tady nejde. Zastávky v Nižném Novgorodu, Jekatěrinburgu, Novosibirsku a jiných městech vám umožní nahlédnout do historie a kultury sibiřského a asijského Ruska, kochat se ohromující krajinou kolem jezera Bajkal nebo prozkoumat Birobidžan, hlavní město ruské Židovské autonomní oblasti.
Případně se vydejte z Moskvy na jih do města dříve nazývaného Stalingrad – do Volgogradu; nachází se východně od Kazaně a je to krásné, životem kypící město, ve kterém se mísí orientální a ruská kultura; nebo do Kaliningradu, zajímavé enklávy vklíněné mezi Polsko a Litvu. Ať už se vydáte kamkoli, dotknete se jen povrchu jedné z nejúchvatnějších a nejvíce fascinujících zemí na světě.
Líbil se vám tento článek? Více pro Vás máme na adrese Kiwi.com Stories.
