Jízda na silničním i horském kole je skvělým způsobem, jak prozkoumat svět. Kolo je navíc ideálním dopravním prostředkem i z pohledu udržitelného cestování . Některé z cyklotras, které vám představíme, budou jednodenní a zvládnete je na obyčejném městském kole, zatímco jiné budou vhodné jen pro ty nejotrlejší cyklisty. Ale ať už je vaše úroveň jakákoli, určitě tu najdete spoustu inspirace.
Iron Curtain Trail, Evropa
Iron Curtain Trail vás zavede mimo jiné kolem překrásných moravských vinic – Shutterstock Délka: zhruba 10 000 kilometrů Začátek/konec: Kirkenes, Norsko
/ Carevo, Bulharsko
Doba dokončení: zhruba tři měsíce Začneme zprudka. The Iron Curtain Trail neboli EuroVelo
13 je jednou z nejepičtějších cyklistických tras na světě. Cyklisté obvykle začínají na dalekém severu Evropy
a cestují s jarem na jih, aby se vyhnuli opravdu úmorným vedrům v pozdějších měsících. Trasa vede zhruba po linii Železné opony. Svažuje se na jih a kopíruje pobřeží Baltského moře
, pak protíná Německo, vede podél jižních hranic České republiky
, dotýká se Slovenska, pokračuje podél hranic Maďarska
, Rumunska a Bulharska a končí u Černého moře. Uvidíte mnoho z nádherné evropské krajiny, od strohé prázdnoty finských lesů
přes poklidné vinice
v naší kotlině až po vesničky na kopcích a slunečné mořské pobřeží
. Je to jedno z největších dobrodružství, jaká můžete na Starém kontinentu zažít, a skvělá lekce z moderní evropské historie. Chcete-li získat víc informací, přečtěte si knihu The Cyclist Who Went Out in the Cold od Tima Moora, který celou trasu projel na východoněmeckém nákupním kole z dob komunismu, nebo si přečtěte
jeho zkrácený souhrn.
Capitals Route, Nizozemsko a Německo
Na Capitals Route si užijete úžasné výhledy – Shutterstock
Délka: 690 kilometrů Začátek/konec: Rotterdam, Nizozemsko / Berlín, Německo Doba dokončení: čtyři až pět dní Naše další evropská trasa je přátelštější, rovinatější a vede přes Nizozemsko do Berlína . Je to také trasa EuroVelo, tentokrát EV2 (a technicky vede z Dublinu do Moskvy), ale tento úsek vede po snadných, zpevněných, dobře značených cestách přes pole tulipánů, lesy plné švitořících ptáků a sluncem zalité louky. (Mimochodem, krátká poznámka k projektu EuroVelo: Skládá se ze 17 dálkových tras na 90 000 kilometrech cyklostezek, které spojují hlavní města napříč kontinentem a jsou určeny k tomu, aby lidé poznávali Evropu zdravým a udržitelným způsobem. Je to výborná iniciativa.) Občas se zastavíte na jídlo , třeba čerstvě upečený chléb nebo místní sýr, případně se na konci dne odměníte v malém pivovaru nebo vinici, ale většinu času se jen kocháte krajinou. Trasa je dostatečně dlouhá na to, aby představovala výzvu, ale ne tak náročná, aby vám připadala jako za trest. Je ideální, pokud si chcete vyzkoušet nějakou delší vzdálenost, ale nevíte, kde nebo jak začít.
Šimanami Kaido, Japonsko
Tatara je jedním z několika mostů, které spojují dva z hlavních japonských ostrovů Honšú a Šikoku – Shutterstock Délka: 70 kilometrů Začátek/konec: Onomiči, Honšú / Imabari, Šikoku, Japonsko
Doba dokončení: čtyři až deset hodin, podle zastávek Kaido (v překladu „cesta“) je obchodní trasa, která vznikla během období Edo. Mnohé z těchto cest se používají dodnes. Tahle trasa tak bohatou historii nemá, byla otevřena až v roce 1999. Uvidíte na ní však divokou japonskou krajinu, řadu malých měst a přejedete šest ostrovů na Vnitřním moři. Trasa spojuje velké ostrovy Šikoku a Honšú, ale díky síti mostů se dotýká také ostrovů Mukajšima, Innošima, Ikučidžima, Omišima, Hakatadžima a Ošima. Cestou pojedete kolem muzea věnovanému jednomu z nejslavnějších japonských malířů Hirajamovi Ikuovi a chrámu, který nechal postavit bohatý podnikatel pro svou matku. Na obou koncích trasy jsou půjčovny kol (a po cestě jsou rozmístěna další místa pro jejich vyzvednutí a předání) a úsek mezi ostrovem Honšú a ostrovem Mukaišima můžete případně nahradit krátkou jízdou trajektem.
The Garden Route, Jihoafrická republika
Národní park Addo Elephant nebývá v hledáčku turistů – Shutterstock
Délka: 750 kilometrů Začátek/konec: Kapské město / Port Elizabeth, JAR Doba dokončení: pět až sedm dní Garden Route je nádherný úsek pobřeží od Mossel Bay na západě po Storms River na východě, který oficiálně měří pouze 300 kilometrů, ale většina cestovatelů si ho prodlužuje a na začátku nebo na konci si dopřává krátký pobyt ve městě . Tuhle cyklotrasu nechcete uspěchat. Vede totiž kolem spousty zajímavých míst, pláží , vyhlídek a vinic. Pět šest hodin v sedle denně bude bohatě stačit. Terén většinou není příliš náročný, silnice jsou málo frekventované a krajina se neustále mění. Možná v buši potkáte místní divokou zvěř nebo uvidíte dovádějící delfíny . Na kole můžete dokonce projet lesem a dostat se do národního parku Addo Elephant, kde uvidíte slony, nosorožce, buvoly a další zvířata!
Parenzana, Itálie, Slovinsko and Chorvatsko
Chorvatská vesnice Motovun leží kousek od konce Parenzany – Shutterstock
Délka: 123 kilometrů Začátek/konec: Trieste, Itálie / Poreč, Chorvatsko Doba dokončení: jeden až dva dny Tato trasa je jednou z těch kratších na našem seznamu a stejně jako ta po hlavních městech je ideální pro všechny, kteří do budoucna uvažují o delších trasách. Navíc projedete třemi zeměmi – Itálií , Slovinskem a Chorvatskem. Cesta je snadná, protože vede po bývalé úzkokolejce a vlaky nemají kopce příliš v lásce. Přestože je tahle trasa poměrně krátká, nabízí spoustu krásných výhledů. Na jedné straně nejste nikdy daleko od výhledu na moře a na druhé straně, zejména ve Slovinsku, vidíte v dálce hory. Na své si přijdou i milovníci historie , dobrého jídla a pěkného počasí. V malých městech narazíte na pozůstatky Rakouska-Uherska a místní mořské plody jsou vynikající. Cestu si můžete zpestřit i přenocováním v krásných místech, jako je středověké přístavní město Koper nebo rozlehlé, líné městečko Umag na pobřeží.
Going-to-the-Sun Road, USA
Tahle relativně krátká trasa se vine národním parkem Glacier National Park – Shutterstock Délka: 80 kilometrů Začátek/konec: West Glacier / Logans Pass, Glacier National Park, Montana
, USA Doba dokončení: jeden den Tahle cesta je lákavá, ale je toho potřeba promyslet víc, než by se zprvu zdálo. Going-to-the-Sun Road se celá nachází na území národního parku Glacier National Park a je jedinou silnicí v USA, která je zároveň národní stavební památkou a národní historickou památkou, takže se jedná o proslulé místo. Trasa vede po úbočích hor a kolem srázů, většinou od západu k východu, a potrápí vás velkým množstvím stoupání. Odměnou za dupání do pedálů vám bude Logans Pass, nádherná louka plná divokých květin a svěžího vzduchu a obklopená horami a (snad) modrou oblohou. Kvůli své kráse je však populární, což přináší své problémy. Trasu je jednoznačně lepší absolvovat v létě, protože v zimě napadne hodně sněhu a cesta nemusí být sjízdná. V letních měsících zase může být silnice plná aut (samotné webové stránky parku zlověstně varují, že „o jízdě na kole po Going-to-the-Sun Road během letní sezóny by měli uvažovat pouze ti, kteří mají zkušenosti s jízdou za hustého provozu vozidel v obou směrech“), a navíc budete muset zaplatit 20 dolarů, abyste do parku vůbec mohli vstoupit. Přesto se však jedná o krásnou projížďku, která vás obohatí
. Navíc si její trvání můžete prodloužit v turistických kempech
rozmístěných po celém parku.
Západní pobřeží Tasmánie, Austrálie
V téhle části Tasmánie jsou téměř nedotčené lesy a tůně – Shutterstock
Délka: přibližně 800 kilometrů Začátek/konec: Hobart/Launceston, Tasmánie, Austrálie Doba dokončení: čtrnáct až dvacet dní Tohle je skutečná výzva, protože západní část Tasmánie je na hony vzdálená plážovému a pohodovému východnímu pobřeží. Od Hobartu se vypravíte na západ, rozloučíte se s civilizací a vydáte se do hor národních parků Southwest a Franklin-Gordon Wild Rivers. Kolem rozlehlých jezer a lesů, které sotva pocítily dotek lidské ruky, natož pneumatiky horského kola, se po bývalé železniční trati vydáte na sever deštným pralesem k vodopádům Montezuma, které jsou nejvyšší v Tasmánii. Pak se vypravíte na východ a projedete pod rozeklaným vrcholem Cradle Mountain, dáte se podél mokřadů Central Plateau a pomalu zamíříte na sever do cíle v Launcestonu. A náročný tu není jen terén, ale i počasí. Podnebí v této části Tasmánie umí být pořádně drsné, větry vanou od oceánu a teploty se mění mnohem více než na mírném východě. Celé je to opravdová zkouška, ale odměnou vám budou jedny z nejúžasnějších scenérií na jižní polokouli.
Via Francigena, Spojené království, Francie and Itálie
Canterburská katedrála – Shutterstock Délka: 1 800 kilometrů Začátek/konec: Canterbury, Spojené království
/ Řím, Itálie Doba dokončení: patnáct až dvacet dní Tentokrát se jedná o poutní cestu, kterou ročně absolvuje jen asi 1 000 lidí (na rozdíl od známějších tras, jako je Svatojakubská cesta
). Začíná v Canterbury, slavném městě na jihu Anglie, a původně ji v roce 990 podnikl arcibiskup Sigeric, který byl povolán do Říma
, aby si vyzvedl oficiální potvrzení svého úřadu. Cestou si zapsal všechna místa, na kterých se zastavil, a ta teď tvoří tuhle trasu. Jakmile se dostanete přes moře, začíná ta těžší část. Rovinaté a snadné území severní Francie pomalu ustupuje náročnějšímu terénu. Počítejte s tím, že budete muset překonat alpský, přes 2 469 metrů vysoký průsmyk Svatého Bernarda a taky apeninský, 1 041 metrů vysoký průsmyk Passo della Cisa. Taky musíte projet na kole Řím, což je možná největší výzva ze všech!
The Great Divide, Kanada a USA
Délka: 4 340 kilometrů Začátek/konec: Banff, Alberta, Kanada / Antelope Wells, Nové Mexiko, USA Doba dokončení: zhruba čtyřicet dní Na této severoamerické trase si dosyta užijete drsný terén. Můžete se těšit na měsíc a něco dlouhé cestování přes horské vrcholy, údolí řek a prašné a kamenité cesty. Budete projíždět pastvinami, pouštěmi, loukami a lesy a budete moct obdivovat celou škálu amerických scenérií. Začnete v klasickém horském městečku Banff a skončíte u zarostlého hraničního přechodu mezi USA a Mexikem , který je tak trochu zklamáním. Ale na konci cesty až tak moc nezáleží. Důležité je, že vás čeká jedno z největších dobrodružství na světě. Trasa je bezpochyby náročná, ale odmění vás neustále se měnícími výhledy, dny strávenými mimo civilizaci a skutečností, že děláte něco opravdu výjimečného. Mimochodem, existuje jedna možnost, jak si cestu ještě víc ozvláštnit: zúčastnit se Tour Divide, každoročního závodu pro amatéry. Současný rekord ve zdolání celé trasy je 13 dní, 22 hodin a 51 minut. Hodně štěstí!
The Pamir Highway, Tádžikistán
Na trase The Pamir Highway jste jen vy a nesmírně úchvatná krajina – Shutterstock
Délka: 1 250 kilometrů Začátek/konec: Dushanbe/Osh, Tádžikistán Doba dokončení: zhruba dvacet dní Skončíme v jedné z nejpřehlíženějších zemí na světě, Tádžikistánu. Vážně, kdy jste naposledy přemýšleli o Tádžikistánu? Teď to ale změníme. Vede tudy dlouhá a osamělá pamírská dálnice. Je to zčásti zpevněná a zčásti prašná cesta, ale rozhodně je to jedna z nejodlehlejších silnic na planetě. Dálnice překonává rozlehlé pláně, protíná průsmyky a strmě visí nad srázy, z nichž se svírá žaludek . Jsou tu jezera modřejší než obloha, zasněžené vrcholky a tradiční vesnice s přátelskými obyvateli. Vesnice jsou taky vaší nejlepší možností pro přenocování, protože místní obyvatelé nabízejí ubytování u sebe doma a jsou pohostinní a hrdí na to, že jste navštívili jejich nádhernou zemi. Téměř jistě však budete potřebovat i vybavení na kempování, protože je velmi pravděpodobné, že několik dní neuvidíte ani živáčka. Taky to rozhodně není výlet pro začátečníky, protože budete jezdit ve vysoké nadmořské výšce a ve vzduchu s nízkým obsahem kyslíku. Určitě je to zážitek na celý za život , ale cestu je potřeba velmi dobře promyslet! Líbil se vám článek? Více inspirací pro cestování najdete na stránce Kiwi.com Stories .
