Ultimátní průvodce Albánií – jak strávit 48 hodin v Tiraně

Ultimátní průvodce Albánií – jak strávit 48 hodin v Tiraně

Destinace

Autorem je

Autorem je |

Pokud plánuješ krátký výlet nebo víkendový útěk do Tirany, v tomto průvodci se dočteš co vidět a dělat, kde se najíst a napít, kde jsou ty nejzajímavější památky a atrakce, najdeš průvodce cenami i nejlepší časy k návštěvě

Jak Evropou padala železná opona a země se s mrknutím oka vynořovaly do ostrého světla západního kapitalismu, Albánie musela být vytažena do popředí mnohem více, než většina ostatních. Nejizolovanější země kontinentu má za sebou brutální historii, ale konečně se prosazuje jako destinace pro mírně dobrodružné cestovatele. Přesně takové, jako jsem já. A tady máš návod, jak můžeš co nejlépe využít 48hodinový pobyt i ty.

Jak se dostat z letiště do centra Tirany

Když říkám, že jsem měl 48 hodin na prozkoumání, trochu to zveličuji: ve skutečnosti jsem přijel v pátek kolem 13. hodiny, takže jsem si dal zbytek dne plus sobotu a neděli, než jsem v pondělí odjel. Jakmile jsem přistál, okamžitě jsem zamířil rovnou k autobusům.

Čekal na mě pestrý výběr autobusů a minibusů, které ovšem nejezdí podle jízdního řádu; odjíždějí přesně tehdy, když jsou plné. Jednosměrná jízdenka tě bude stát 400 leků (4 eura), které se platí spokojenému řidiči po obsazení všech volných míst.

Je to první situace, ve které uvidíš balík peněz, který má v podstatě každý neustále u sebe. Prakticky vše se dělá v hotovosti, což znamená, že pokud u něčeho neznáš cenu, řidič / barman / číšník / kdokoli vytáhne ze své hromádky správnou bankovku a ty prostě najdeš ve své peněžence tu samou.

The view from Tirana, AlbaniaVýhled z Tirany, Albánie

Po hodinové cestě do města (která může stejně tak trvat klidně jen 35 minut, je to hodně závislé na dopravě) jsem odložil batoh a vyrazil. Mým plánem bylo zorientovat se (což se mi v podstatě povedlo – není to velké město).

Také jsem si všiml, že se ten večer hraje fotbal, a tak jsem našel místo, co vypadalo jako sportovní bar, abych se zeptal na další informace. K mému překvapení o žádném fotbale nic nevěděli, ale dal jsem se do řeči se dvěma angličany, kteří chtěli jít na zápas také. No…tak jsme šli.

Spolu s hrstkou nejzarytějších fanoušků jsme si užili zábavnou podívanou na nablýskaném a novém stadionu Air Albania na utkání KF Tirana a Teuta Durrës (1:2).

První den

Ráno jsem se prošel pár minut pěšky z mého ubytování (na Rruga Reshit Çollaku) na Skanderbegovo náměstí, což je ústřední bod města.

Ještě v roce 2016 bylo náměstí obrovským kruhovým objezdem, ale nyní je z něj mírně hrbolatá kamenná plocha lemovaná na severní straně Národním historickým muzeem, na jihu sochou národního hrdiny Skanderbega a na východě Palácem kultury, v němž se nachází opera, cizojazyčné knihkupectví a čtyři kavárny (mimochodem, Albánie je doslova poháněna kávou…kávou a cigaretami).

Pěší prohlídka Tirany

Právě tady v 10 hodin začínaly pěší prohlídky. Trochu mě znepokojovalo množství lidí, ale průvodci z Tirana Free Tour byli naprostí profesionálové – rozdělili lidi podle jazyka (angličtina, španělština a italština) a pak tyto skupiny ještě rozdělili do podskupin, aby na jednoho průvodce bylo asi 15 lidí.

Nebylo to poprvé, co jsem se zúčastnil takovéhle tour (například v Oslu to bylo super, v Kodani zase velmi špatné), a tohle bylo naprosto skvělé. Naší průvodkyní byla Kaliforňanka jménem Bailey („jako irský likér“) a věděla prostě všechno. Nadšená, se znalostí historie, náboženství nebo kultury a odpovídající i na ty nejzáludnější otázky: ta žena si zaslouží alespoň 10 000 dolarů. Lepší základní představu o Tiraně nedostaneš. Samozřejmě kromě tohohle článku.

Poté jsem si dal oběd a vrátil se zpět, abych udělal pár fotek a podíval se na některá místa trochu víc zblízka. Velmi mě zaujala velká bílá betonová pyramida, která byla původně postavena v roce 1988 jako muzeum bývalého dlouholetého diktátora Envera Hodži a po pádu režimu se v různých obdobích stala konferenčním centrem, diskotékou a dokonce i autobusovým nádražím. Nyní je z této pyramidy vzdělávací centrum pro mládež a když vylezeš na střechu, naskytne se ti parádní výhled na město.

Blloku

O pár kroků vedle se ocitneš v Checkpointu, parku na rohu ulic Rruga Ismael Qemali a Boulevard Dëshmorët e Kombit. Tady se nachází vstup do čtvrti známé jako Blloku (část města o rozměrech tři bloky krát pět bloků, kde kdysi sídlili straničtí nadřízení, a nyní se tu nachází centrum nočního života Tirany). Můžeš tu vidět Hodžovu vilu, což je pastelově zbarvená budova, z jejíhož balkonu je teď trochu ironicky výhled přes ulici na KFC. V parku také najdeš část Berlínské zdi, kterou Albánii darovalo Německo, a několik bunkrů.

Pár slov o bunkrech: Albánie je jimi pokrytá. Na vrcholu Hodžovy invazní paranoie jich bylo po celé zemi rozeseto asi 175 000 (jen v tomto malém parku jsou dva). Tyhle tedy byly maličké, akorát tak pro čtyři lidi najednou. Vážně velmi zvláštní.

Colorful tank in TiranaPomalovaný tank v Tiraně

Dům listí a Bunk’Ar

Poté jsem zamířil do Domu listí. Romantický název dodává jistou dávku ponuré ironie tomu, k čemu budova sloužila: ke sledování, výslechům a mučení obyvatel Tirany tajnou policií. Pokud jsi byl/a sledován/a během komunistického režimu – a přiznejme si, že byli všichni – všechny zpravodajské informace procházely přes tuto budovu. Nyní je to důstojné, ale trochu nudné muzeum o těchto procesech: poučné, ale pořád trochu suché.

Jako alternativu můžeš vyzkoušet Bunk’Art 2. Sídlí (překvapivě) v bunkru a je to muzeum obětí režimu. Emocionálně zaměřené muzeum, které velmi upřímně vypráví o hrůzách života v Albánii (a dokonce i podle standardů komunismu byla Albánie děsivá). Není to snadná návštěva, ale vypráví příběhy mnoha (mnoha) obětí způsobem, který je neochvějný, ale empatický.

Druhý den

Můj původní plán na celý druhý den byl vyrazit k pobřeží, ale cesta se zdála trochu otravná (třeba musíš jet autobusem, aby ses vůbec dostal/a na autobusové nádraží) a kromě toho jsem s Tiranou ještě neskončil.

Hrad v Tiraně, kostely a mešita

Vrátil jsem se zpět na hrad Tirana. Nachází se na krásné Shëtitorja Murat Toptani – pěší zóně plné barů, restaurací, stánků se zmrzlinou, obchodů se suvenýry a lidí prodávajících řemeslné výrobky a obrazy nebo hrajících tradiční hudbu. Uvnitř hradu je několik luxusně vyhlížejících podniků, kde se můžeš najíst, a několik obchodů s vínem, olivovým olejem, čokoládou a podobně.

Zastavil jsem se v katedrále svatého Pavla (Shën Pali), abych si prohlédl portrét Matky Terezy z mušlí, pravoslavný kostel Vzkříšení Krista a pak, aby byla náboženská sbírka kompletní, mešitu Et’hem Bej. Mešita je nejpozoruhodnější ze všech tří staveb – když všechny ostatní náboženské budovy byly strženy komunisty, mešita přežila díky složitě malovaným přírodním motivům, které začínají venku a hadovitě se vinou dovnitř. Tyto nástěnné malby byly jejím zachráncem, protože díky tomu byla budova považována spíše za kulturně a umělecky důležitou než za cokoliv alespoň vzdáleně náboženského.

Zbytek dne jsem strávil v relaxačním módu. Zaskočil jsem do cizojazyčného knihkupectví v Paláci kultury a koupil si pár knih o albánské historii, pak jsem jen přeskakoval z jedné kavárny do druhé a kromě čtení a sledování světa jsem toho moc nedělal.

Mosque in TiranaMešita v Tiraně

Lanovka Dajti Ekspres

Na jedné ze svých zastávek jsem narazil na dívku, která byla na prohlídce předchozí den. Jmenovala se Christina, pocházela z USA, ale několik měsíců studovala v Římě, a do Tirany přijela z rozmaru jako já. Zmínila se, že půjde k lanovce a zeptala se, jestli bych nechtěl jít s ní.

Neměl jsem co ztratit takže jasně, proč ne?

Naskočili jsme na autobus (je modrý, číslo 11, jezdí z náměstí za Palácem kultury; stačí říct průvodčímu, kam jedeš, a on ti dá jasně najevo, kdy je potřeba vystoupit) a po 25 minutách a o 40 ALL za jízdenku chudší jsme byli na Dajti Ekspres.

Lanovka není levná – 1 400 ALL / 14 EUR – a hlavně tu byl další problém. Nechal jsem se unést spontánností a zapomněl jsem, jak moc nemám rád lanovky. Kolébají se, bouchají, poskakují a jsou velmi (velmi!) vysoko nad zemí.

15minutová cesta proběhla bez nehody a my jsme se ocitli na vrcholu hory s nádherným výhledem do údolí pod námi. Tirana se při západu slunce divoce rozprostírala směrem ke vzdáleným kopcům. Nakonec to stálo za to, skvělý způsob, jak završit můj výlet. Teď už jsem jen musel přežít zpáteční cestu.

Viewpoint from the hill, TiranaVýhled z vrcholu hory, Tirana

Co a kde jíst a pít v Tiraně

Albánská kuchyně je silně ovlivněna Itálií, takže zde najdeš širokou nabídku pizzy, těstovin a mořských plodů, ale také tradiční pokrmy zahrnující (nejčastěji) jehněčí. První den jsem si dal večeři v restauraci Griffin, kde jsem mohl ochutnat albánský hotpot. Nebylo to to, co jsem čekal (hotpot v Anglii je velmi odlišný), ale kombinace jehněčího masa a papriky v suflé z vajec a sýru byla stejně lahodná, jako nečekaná.

Druhý den jsem si k obědu dal výborné sendviče a ovocný džus ve slunné zahradě Noki nedaleko hradu, a pak jsem si sedl k jehněčímu masu s pečenou zeleninou v Juvenilja na Rruga Sami Frashëri v Blloku.

Na skleničku si můžeš zajít do maličké kavárny naproti Domu listí, která je svým způsobem roztomilá, zatímco na rohu, kde se Rruga Sami Frashëri kříží s Bulevardim Gjergjem Fishtou, najdeš výběr podniků pro střední třídu.

Pokud máš chuť na pivo, dostaneš spoustu německých značek – Paulaner, Erdinger a tak dále, třeba v charakteristickém koktejlovém podniku Radio Bar – ale zkus taky The Goat Gastro Pub nebo Local Kitchen and Beer Bar , kde najdeš trochu širší nabídku. Dal jsem si Korçu (albánský, velmi lehký ležák) a Peju (z Kosova, trochu více chuti, ale nic, o čem bych psal domů) a došlo mi, že to je k pivu vlastně asi vše.

Kdy je nejlepší doba k návštěvě Tirany?

Počasí v Albánii je srovnatelné s jižní Itálií, která se nachází sotva 50 kilometrů daleko přes Jadran. Jel jsem úplně na začátku dubna a každý den bylo mezi 25°C a 30°C.

Perfect sunset on a beautiful day in TiranaPerfektní západ slunce jako třešnička na dortu po krásném dni v Tiraně

Obvykle je město krásné až do poloviny října, takže na jaře a na podzim je ideální doba k návštěvě.

Léto, zejména ve městě, může být dost horké a dusné, ale pobřeží je obecně nádherné i v tuto dobu.

Jak drahá je Tirana?

Možná naivně jsem si myslel, že Tirana bude levná destinace, ale nebylo tomu tak.

Cena za ubytování nebyla tak hrozná, ale za jídlo, pití a vstupné jsem nakonec zaplatil víc, než jsem čekal.

Další věc je (jak jsem zmiňoval hned na začátku), že většina lidí platí v hotovosti, nikoliv kartou, a poplatky za výběry z bankomatu jsou veliké (nejnižší/nejméně vysoké byly v bankomatech Unionbank). Takže nejlepší věc, kterou můžeš udělat, je vybrat si větší částku v hotovosti najednou a doufat, že ti to bude stačit (alespoň co nejdéle).

místní měna: albánský lek; €1 = 102 ALL = asi 25 Kč

Káva: €1.60 — €2

0,5 l místního piva: €2.50 — €6.00

Oběd: €8

Večeře v restauraci střední kategorie: €12 — €20 na osobu

hostel na jednu noc: €15 — €25

3 hvězdičkový hotel na jednu noc: €30 — €60 se snídaní

DENNÍ ROZPOČET (bez ubytování): €60 — €80

Takže takhle se dá strávit 48 hodin v Tiraně!

Pokud hledáš dovolenou ve městě, které má energii, je plné výstřednosti, přátelských lidí a má potenciál pro zběsilé možnosti, Tirana by mohla být tím pravým místem pro tebe. Když se zdržíš déle, můžeš ji dokonce použít jako svůj výchozí bod k prozkoumání pobřeží a hor, ale zároveň je to skvělá volba i jen pro rychlý výlet do zajímavého města.

Mrkni hned teď na Kiwi.com a rezervuj si svoji další cestu ještě dnes!

Podobné články